25. Závěry

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tak jsem v poločase své povídky. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že se poříd ještě držím a to už jsem napsala skoro 30 tisíc slov. Nic tak dlouhého jsem zatím ještě nikdy nevyplodila, tak mi držte palce, aby mi ani ve druhé polovině roku nedošel dech. ;-)

Kapitola: 

“Děkuji, trefím sama,” odmítla Leia sekretářčinu nabídku přivolání protokolárního droida, který by ji vyprovodil ven. Nechtěla se v guvernérském paláci zdržovat ani o minutu déle, než bylo nezbytně nutné, a kromě toho se jí po krachu vyjednávání hodil nějaký čas o samotě, který mohla využít k uspořádání myšlenek. Proto bez čekání na průvodce zamířila k výtahu, který ji měl dopravit do přízemí.
‘Dny, kdy Eriadu mlčky trpěla využívání a urážky, jsou u konce.’ Během cesty výtahem si Leia lámala hlavu tím, proč Walmar Tarkin ukončil jednání právě touto větou. Kromě toho, že přinejmenším v posledních letech bylo tvrzení o využívání a urážkách velmi vzdálené realitě, také šlo o značně přepjaté prohlášení - taková obvykle padají v návalu emocí. A podle obrázku, který si Leia vytvořila z vyčtených a vyslechnutých informací i z osobního setkání, eriaduanský guvernér patří k lidem, jejichž jednání se řídí spíš na faktech založeným uvažováním než pocity.
O jakém využívání by mohla být řeč, když většina eriaduanského průmyslu patří buď místním podnikatelům nebo dokonce přímo pod zdejší veřejnou správu, uvažovala dál, když z výtahu vstoupila do chodby vedoucí ke vstupní hale. Zisky z přírodních zdrojů zůstávají na Eriadu už od doby, co- Leiin pohled se zarazil na portrétu, který si při cestě opačným směrem stačila prohlédnout jen letmo. Od doby, kdy Wilhuff Tarkin coby guvernér vymanil přírodní zdroje Eriadu z moci intersektorových korporací.
Leia zůstala stát před obrazem, jehož autor dokázal mistrně vystihnout pronikavý pohled světle modrých očí, ve kterém se zrcadlila ctižádost postrádající jakékoliv hranice i zábrany. Stejný pohled, s jakým se setkala jen před pár minutami. Tabulka s letopočty vládnutí potvrzovala to, co se Leia dozvěděla od vrchního atašé Rahalaka - Wilhuff Tarkin skončil ve funkci guvernéra ve stejném roce, jako začaly klonové války.
Napadlo ji, jak dobrý tah to byl, když své politické rozhodnutí o účasti ve válce hned po vypršení mandátu potvrdil vstupem do republikové armády a přesvědčil tak své spoluobčany, že je ochoten jít osobně příkladem. Ve skutečnosti ale zřejmě šlo hlavně o výměnu úspěšné kariéry v lokální politice za válečné vavříny, které Wilhuffu Tarkinovi měly následně otevřít dveře mezi celogalaktickou elitu, protože mu vlastní planeta začala být příliš malá. Nádherná ukázka zabití dvou nematů jednou ranou…
Jakkoliv byla Leie adorace válečných zločinců proti mysli, během tohoto dne se dozvěděla dost na to, aby pochopila, že většina obyvatel Eriadu pravděpodobně nesdílí názor poroty, která jejich někdejšího populárního guvernéra poslala do vězení. Dost možná to někteří dokonce považují za urážku. Bylo to to co měl Walmar Tarkin na mysli? Nebo mluvil pouze o vlastní rodině a její vnímané potupě? Ať tak či onak, Leie docházelo, pravděpodobně narazila na jeden z jeho hlavních záměrů. Vždyť ostatně požadoval i retroaktivně účinné vyjmutí z pravomoci celogalaktických soudů, což by de facto znamenalo zrušení rozsudku…
S nově vyvozeným závěrem na mysli se Leia opět rozešla chodbou směrem ke vstupní hale. Sama sebe se ptala, jak moc zásadní je uvěznění Wilhuffa Tarkina v celém sporu se Seswennskou unií. Současný eriaduanský guvernér by pochopitelně nikdy nepřiznal, že pod nátěrem boje za větší autonomii Seswenny ve skutečnosti sleduje především zájmy své rodiny, ale mohlo by to být vážně takhle jednoduché? A je vůbec její závěr správný? Leia si uvědomovala, že jde o domněnky založené hlavně na jedné nejednoznačné větě. Možná jen vidí souvislosti tam, kde žádné nejsou…
Ve svém zamyšlení sotva vnímala cestu, až se nakonec ocitla v prostorné hale, kde už na ni čekal Tana Rahalak.
“Nezdržela jste se tam dlouho, vaše excelence,” poznamenal na úvod rozhovoru. “Pojďte prosím se mnou, můj speeder čeká venku.”
“Jste velice laskav,” ocenila jeho pomoc Leia a následovala ho.
Když oba prošli branou ven, Rahalak opět promluvil: “Smím se zeptat, jak jednání probíhalo?”
“Abych začala tím lepším,” odpověděla během nastupování do speederu, “neřekla jsem nic, co by bylo na vyhlášení války. Ale tím veškerý úspěch končí. Předložil mi seznam požadavků, o kterých musel vědět, že jim senát nikdy nevyhoví.”
Cesta z guvernérského paláce se pozvolna svažovala a honosné domy v horní části se směrem k pobřeží stávaly čím dál menšími a zanedbanějšími, až zástavba přešla v plechové chajdy chudinské čtvrti, která těsně sousedila s rafineriemi. Ty se vinuly podél břehu řeky až k jejímu ústí a z nekonečné řady jejich komínů se valil hustý dým, tu a tam prosvětlený plameny, které v nepravidelných intervalech vyšlehávaly z gigantických tavících pecí. Z obrovského průmyslového komplexu se nad řeku i do obytných čtvrtí valil dusivý smog, který ale řídl směrem vzhůru do výše položených částí města, v souladu se zvyšováním statusu jejich obyvatel. Bohatství Eriadu se zřejmě týká jen některých jeho občanů, pomyslela si Leia, když se naposledy ohlížela na metropoli, která byla vzhledem k významu planety nečekaně špinavá a plná bídy.
Rahalakův speeder už uháněl po mostě do Daravenny, když Leia opět promluvila: “Než jsem odešla, guvernér mi řekl takovou zvláštní větu. Totiž: ‘Dny, kdy Eriadu mlčky trpěla využívání a urážky, jsou u konce.’ Abyste mě pochopil: od jedné jeho drobné narážky na samém začátku jsem se po celou dobu jednání důsledně vyhýbala vztahům mezi Jádrem a Vnějším okrajem…”
“‘Využívání a urážky’ říkáte?” nadzdvihl obočí twi’lek. “Není to zcela zjevné, ale mám dojem, že zvláště ta zmínka o urážkách se tak úplně netýká Eriadu.”
“Takže je to osobní?” ujišťovala se Leia, že jde o potvrzení jejích vlastních domněnek.
“Víte, o rodině Tarkinových můžete říci mnoho špatného,” odpověděl neurčitě, “ale jedna věc se jim nedá upřít - jako rodina drží při sobě. Například za celou historii Eriadu u nich není známý jediný dědický spor, což je u jiných podobně majetných rodin nemyslitelné.”
“Myslíte si tedy, že Walmar Tarkin požaduje propuštění svého příbuzného, aby byl ochoten začít s Novou republikou vůbec vyjednávat?” To Leie dávalo smysl. Bylo v její pravomoci to udělat. Že se jí ta myšlenka z duše příčí, byla úplně jiná věc…
“Nemohu vám zaručit, že pokud byste to udělala, váš problém by se vyřešil,” řekl atašé opatrně. “Ale obávám se, že bez toho se ve vyjednávání s Eriadu nikam nedostanete. A bez Eriadu nepohnete ani se zbytkem Seswennské unie.”
Zbytek cesty proběhl v zádumčivém tichu. V Daravenně Tana Rahalak sjel z mostu, dovezl Leiu k vesmírnému přístavu a nabídl jí doprovod k její lodi. Leia ho s povděkem přijala a když oba došli až do doku 51, znovu mu poděkovala za nedocenitelnou pomoc.
“Kdybyste se dozvěděl nějaké nové informace, neváhejte mě kontaktovat,” vybídla ho.
“Spolehněte se, excelence,” ujistil ji.
Pak si ještě podali ruce, rozloučili se a Leia nastoupila do své lodi, kde měla před sebou několik hodin cesty na Chandrilu, během níž mohla přemýšlet o dnešních událostech.
Úvahy to vskutku nebyly snadné. Kdyby bývalému velkomoffu Tarkinovi udělila milost, jak by na to reagovala galaxie? Co by na to řekli všichni ti, kdo jeho vinou ztratili někoho blízkého? Jak by ona sama mohla v noci klidně spát s vědomím, že podlehla vydírání a dopustila, aby se člověk, který napáchal tolik zla, mohl vysmívat spravedlnosti? A co bylo ještě zásadnější: I kdyby tento stěží přijatelný krok učinila, bylo by to k něčemu?
Trpce si uvědomovala, že spoléhat na umoudření Seswennské unie v čele s Eriadu by bylo naivní. A to vše muselo přijít zrovna v době, kdy galaxie čelí největší invazi v novodobých dějinách, možná i za celou historii. Bylo potřeba sehnat nové posily, ale kde je vzít?
Leia si vybavila rozhovor s admirálem Kyrellem, od něhož jako by uplynula celá věčnost.V něm jí úspěšný vojevůdce navrhl, že by bylo možné se poohlédnout po nových velitelích v řadách bývalých imperiálních důstojníků a doporučil jí svou přítelkyni - imperiální kapitánku. V porovnání se ztrátou loajality celé Seswennské unie to bylo jako kapka v moři, ale v tento hořký okamžik si Leia více než kdy jindy byla vědoma toho, že Nová republika potřebuje každou ruku. Nyní byla definitivně rozhodnuta se s Cienou Ree setkat, získat ji pro Novou republiku a pověřit získáním posil mezi jejími starými známými.

-A A +A