22. Cesta na Eriadu

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Dnešní kapitola je spíš takový rozjezd k té příští, ale snad to nebude úplná otrava... :-)

Kapitola: 

Dostat se na Eriadu bylo díky dobrému hyperprostorovému propojení i přes velkou vzdálenost od Chandrily otázkou pouhých pár hodin. Nejprve Leiina loď po Perlemianské obchodní trase překonala krátkou vzdálenost mezi srdcem Nové republiky a soustavou Brentaal, která byla významným dopravním uzlem. Odtud už se dalo zabočit na Hydskou trasu umožňující rychlou cestu až na Eriadu a dále do vnějšího okruhu, až k samému okraji galaxie.
Kde došlo ke zdržení, byl prostor kolem Eriadu. Po vystoupení z hyperprostoru se kancléřčina diplomatická loď zastavila na oběžné dráze planety. Leia tomu prostoji zpočátku nevěnovala příliš pozornosti, protože bylo běžnou praxí, že vydání povolení k přistání předchází série formalit. Když ale uplynulo více než půl hodiny a její plavidlo se stále vznášelo nad eriaduanskou atmosférou, napadlo ji, že něco není v pořádku, a vydala se do kokpitu za pilotem.
“Co se děje? Proč nepřistáváme?” ptala se ho mezi dveřmi.
“Byly problémy s planetární obranou,” začal vysvětlovat. “Nechtěli si nechat vysvětlit, že jsme tu na plánované diplomatické návštěvě, a vyhrožovali, že pokud se řádně neidentifikujeme, budou vůči nám postupovat jako proti vetřelcům. Vážně to vypadalo, že by v nejhorším mohlo dojít i na střelbu, a tak jsem jim poslal všechny naše údaje k ověření. Podle toho, jak dlouho jim to trvá, mi připadá, jako by pátrali po původu každého šroubku z naší lodě…”
To Leie přišlo divné. Jak to, že planetární obrana Eriadu nebyla informována o jejich příletu?
Po dlouhých desítkách minut zapraskala vysílačka: “Vaše identifikace byla ověřena,” informoval je neosobní hlas. ”Vyčkejte pokynů k přistání od dispečinku.” S tím byl hovor ukončen.
Nastalo další čekání. Čas se vlekl a Leia byla čím dál nervoznější. Na své cestě měla naplánovanou dostatečnou rezervu, ale ta se s každou uplynulou minutou povážlivě tenčila.
Uplynula doba, která se zdála téměř nekonečná, když se dispečink konečně ozval: “Máte povolení v doku 51 v jižním přístavu Daravenny.”
“V jižním přístavu Daravenny?” opakoval nevěřícně pilot. “Ale my se potřebujeme dostat do Eriadu City!”
“Obávám se, že to není možné,” odbyl ho dispečer. “Budete se muset držet přiděleného místa přistání, což je daravennský jižní přístav, dok 51,” opakoval nesmlouvavě a hned nato přerušil spojení.
“Vždyť to ani není přístav pro osobní lodě!” rozčiloval se pilot na oněmělou vysílačku. “Ten mizerný-”
“Přistaňte tam, kam nás poslali,” přerušila ho Leia. “Stejně nemáme jinou možnost.”
Podezření, které už delší dobu pociťovala, teď získalo zřetelnější obrysy: Někdo tam dole na planetě zřejmě nechce, aby včas dorazila na jednání. Všechno to dosavadní čekání, jen aby ji dispečeři nakonec poslali do přístavu, odkud do eriaduanské metropole bude muset cestovat sílaví jak dlouho… Co jiného by za tím mohlo být? Leia však byla pevně rozhodnuta udělat vše pro to, aby odblokovala situaci, která hrozila přerůst v hrozbu pro samu existenci Nové republiky.
“Jistě, omlouvám se,” zamumlal pilot, který se najednou zastyděl za to, jak se nechal unést emocemi. Stiskl několik tlačítek a přitáhl k sobě páku ovládající podvětelné motory. “Zahajuji sestup,” oznámil.
Leia se posadila na sedadlo vedle něj, připoutala se a sledovala předním oknem, jak se povrch planety přibližuje. Poměrně velkou část z něj tvořily modo-zeleně zbarvené oceány prokládané skvrnami pevniny, která byla převážně hnědo-šedá, zatímco zelené flíčky značící vegetaci byly nečekaně chudé. Tu a tam se pak v celkové mozaice také vyskytovaly kousky bílé barvy, jednak v polárních oblastech, jednak v oblastech vysokých hor.
To už se ale loď dostala dost nízko, aby začala být vidět městská zástavba. Město Daravenna bylo od většího Eriadu City odděleno bohatě rozvětvenou deltou jakési velké řeky, jejíž špinavá voda se u ústí jednotlivých ramen mísila s čistší mořskou. Při ještě bližším pohledu začal být patrný dlouhý most, který vedl z jednoho města do druhého a propojoval jednotlivé ostrovy v říční deltě. S dalším klesáním Leiny lodě však se však jeden z jeho konců začal ztrácet v dáli a naopak se přibližoval daravennský jižní přístav s jeho technickými stavbami a obrovskými doky schopnými pojmout i ty největší nákladní lodě.
“Daravenna byla původně jen malé městečko,” poznamenal pilot. “V Eriadu City ale nebylo dost místa na nákladní přístav, a tak ho postavili tady.”
“Pokud vím, je to největší přístav v Seswennském sektoru,” řekla na to Leia.
“Možná i v tomhle kvadrantu vnějšího okraje,” upřesnil. “Koneckonců se tu kříží dvě hlavní a tři vedlejší hyperprostorové trasy, takže na tom není nic divného.”
Na to Leia jen mlčky přikývla a zabořila se hlouběji do sedadla, protože pilot nastartoval hlavní přistávací motory. Loď rychle zpomalila a pilot ji jemným manévrováním nasměroval do doku 51, kde nakonec hladce dosedla na zem.
“Tak jsme tady,” prohodil pilot. “Mám jít s vámi, excelence?”
“Ne,” zavrtěla hlavou. “Raději počkejte tady.” Rozhodla se, že bude lepší, když její loď zůstane připravená. Pro jistotu…
Když Leia vystoupila z lodi, marně se rozhlížela po někom, kdo by její příjezd očekával. Ne že by v přístavu nebylo živo - mezi doky se to jen hemžilo vozíky s bednami a kontejnery všech velikostí obsluhované nejrůznějšími tvory v pracovních oblecích - ale nikde nebyl nikdo, kdo by aspoň vzdáleně připomínal zástupce eriaduanské vlády. Po všem tom zdržování před přistáním tu zjevně byl další klacek vržený pod její nohy.
Protože Leia již od raného mládí studovala diplomacii, dokázala číst postoje druhé strany i ve velmi jemných náznacích. Tohle ale byla tak nepokrytá deklarace nepřátelství, že by ji musel jasně vnímat i člověk bez jakékoliv diplomatické průpravy. Pokud si ovšem Walmar Tarkin myslí, že ji od dohodnutého jednání dokáže tak lehce odradit, je na omylu.
S tou myšlenkou se Leia vydala hledat, kudy by se dostala z labyrintu obrovského vesmírného přístavu a kdy by našla odvoz do hlavního města. I když už nebylo moc pravděpodobné, že by na schůzku mohla dorazit včas, byla odhodlaná se aspoň pokusit o co nejmenší zpoždění.
Zrovna se hnala jedním z dlouhých koridorů, když se někde stranou od ní ozvalo zavolání: “Vaše excelence!”
Zabrzdila uprostřed kroku a otočila hlavu tím směrem. Jakýsi postarší twi'lek se k ní řítil tak rychle, až za ním vlála jeho lekku. Když doběhl až k ní, popadl se za levý bok a v mírném předklonu se s hlasitým sípáním snažil popadnout dech.
“Jsem Tana Rahalak,” představil se, když mu to konečně podařilo, “vrchní atašé Nové republiky na Eriadu.” Pořád ještě byl dost zadýchaný, když pokračoval ve vysvětlování: “Jakmile jsem se dozvěděl, že vaše loď byla poslána do Daravenny, sedl jsem do svého speederu, abych vás zde zastihl.”
Ačkoliv Leia diplomata podle obličeje nejprve nepoznala, jméno jí pomohlo si ho zařadit. Ne, tohle určitě není žádná past. “Máte tu speeder?” zeptala se plná naděje.
Tana Rahalak se vědoucně usmál. “Bude mi ctí vám nabídnout odvoz. Následujte mě, prosím.” Otočil se a s Leiou v patách pospíchal tím směrem, odkud přišel. Tentokrát už neběžel, ale přesto kráčel velmi rychle, aby nejvyšší kancléřka neztrácela drahocenný čas.
Rahalakův speeder byl nablýskaný, jak se na diplomata sluší, a jeho majitel Leie s nejvyšší uctivostí podržel dveře. Pak se sám posadil na místo řidiče, nastartoval motor a rozjel se směrem k nájezdu na monumentální most vedoucí do Eriadu City.

-A A +A