20. Vibronůž v zádech

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Dnešní kapitola je dlouhá a opět nás vrací do politiky. Dřívější krátké zmínky nyní konečně dostávají význam...

Kapitola: 

Nedalo se říci, že by Leia měla dost času k přemýšlení o návrhu, který jí admirál Kyrell přednesl. Ještě ten den se s ní přes hologram spojil Wedge Antilles, který nyní v hodnosti admirála se svou flotilou střežil Veragijský sektor.
“Ne že bych nerada viděla, Wedgi, ale asi nevoláš jen aby ses zeptal, jak se mám, že?” zeptala se poté, co se se svým a hlavně Lukovým starým přítelem pozdravila.
“Jak říkáš,” přisvědčil. “Je tu takový problém. Určitě víš, že jsem u Revyie ztratil čtyři těžké křižníky a skoro dvacet menších lodí. Admirál Greevier mi slíbil nové posily do dvou týdnů, ale už je to víc než měsíc a zatím mi dorazily jen dvě korvety..”
“Nedostal jsi od něj žádné vysvětlení?” podivila se Leia. Admirál Greevier, který měl na starost výcvik nováčků a sestavování nových jednotek v sektorech Senex-Juvex, se doposud projevoval jako schopný a spolehlivý odborník. Nepodobalo se mu, že by si najednou přestal hledět svých povinností.
“Potíž je v tom, že ho poslední dobou vůbec nedokážu zastihnout,” postěžoval si Wedge. “Kdykoliv se spojím s jeho štábem, vždycky se dozvím jenom, že admirál má jednání nebo, že nevědí, kde je. Celkově mi přijde, že si mě přehazují jako horký kardan a nikdo pořádně neví, kam se moje posily poděly. Myslím, že se u nich něco děje.”
“V tom budeš mít asi pravdu,” souhlasila Leia. “Rozhodně se na to musím podívat. Až se dozvím něco bližšího, dám ti vědět.”
Tímto slibem se Leia s Wedgem rozloučila a pustila se do prohledávání tisíců hlášení, která v posledních týdnech obdržela a z nichž jí zaměstnanci její kanceláře připravovali výtahy, protože nebylo v lidských silách zpracovat takové množství informací. Když vyfiltrovala zprávy od admirála Greeviera, zjistila Leia, že kromě hlášení o počtech naverbovaných rekrutů a nově vycvičených vojáků se mezi nimi nacházejí i stížnosti na zpožďování dodávek nových lodí ze Sullustských loděnic, nejstarší z nich už více než dva měsíce stará.
Zpožďování transportů a přerušování dodávek všeho možného, to bylo něco, čemu od začátku války musela galaxie čelit čím dál častěji, takže se dalo pochopit, že stížnosti admirála Greeviera mezi všemi těmi zprávami unikly pozornosti. Tohle však bylo vážnější. Většina logistických problémů se týkala zboží pro civilní sféru, ale tady šlo o oslabení armády v situaci, kdy záleželo na každé lodi.
Leia interkomem zazvonila na svou osobní asistentku. “Pošlete prosím admirálu Greevierovi vzkaz, aby mě co nejdříve kontaktoval,” instruovala, jakmile asistentka potvrdila příjem.
Pak se pustila do pátrání po kontaktu na vedení Sullustských loděnic. Šlo o soukromou společnost, která s Novou republikou uzavřela smlouvu na stavbu válečných lodí, ale přímo republikové administrativě nepodléhala. Nicméně nakonec nebylo těžké spojit se s jejím ředitelem Duat Mnyan, protože oficiální kontakt na jeho kancelář byl platný a on sám k rozhovoru s nejvyšší kancléřkou ochotně svolil.
“Vaše excelence,” oslovil ji sullusťan uctivě. Tak uctivě, že nechybělo mnoho, aby se začal klanět. “Jsem nesmírně poctěn...”
“Prosím,” zadržela ho Leia. “Není třeba tolik zdvořilostí, doufala jsem v neformální rozhovor.”
“Jak si přejete, jsem vám zcela k službám,” snažil se ředitel Mnyan vyhovět.
Leia šla rovnou k věci: “Jde o stavbu lodí. Admirál Greevier v sektorech Senex-Juvex nutně potřebuje nové lodě a od vašeho zařízení je nedostává.”
Duat Mnyan svěsil ramena. “Je mi poněkud trapné to přiznat,” začal váhavě, “ale naše loděnice v současné době nemohou pracovat na více než 10 procent plné kapacity.”
“Jak to?” divila se Leia.
“Přišli jsme o dodavatele materiálu,” vysvětloval. “Nejdříve jsme si mysleli, že půjde jen o dočasný výpadek, ale pak nám začali jeden po druhém rušit smlouvy - tedy ti největší z nich. Menší dodavatelé zejména ze středního okraje a z expanzních regionů nám zůstali, ale nedokáží pokrýt ani čtvrtinu naší spotřeby.”
“Co vašim dodavatelům vadilo? Museli přece udat nějaký důvod…”
“Právě že nám žádné vysvětlení nedali,” postěžoval si Mnyan. “Nechápu to - nakupovali jsme od nich za standardní ceny a platili jsme vždy v termínu. Pochybuji, že by jim někdo nabídl lepší podmínky.”
“Jak situaci řešíte?” zajímala se Leia. Co nejrychlejší obnova stavby lodí v Sullustu byla klíčovým zájmem republikového válečného průmyslu.
“Než se nám podaří vyjednat nové smlouvy, ohlížíme se po jiných dodavatelích. To ale není zrovna lehké, protože jednak jsou tu vyšší náklady na přepravu, ale hlavně by to znamenalo se o dodávky přetahovat s jinými loděnicemi. Například Corellia nebo teď i Formos mají obrovskou spotřebu a většina produkce kovů z jejich okolí skončí u nich. Proto se hlavně snažíme přivést naše staré dodavatele k rozumu, ale zatím ještě s námi nechtěli jednat, ani když jsme jim nabídli vyšší ceny.”
“Jaké suroviny vám chybějí?” ptala se Leia dál.
“Zersium ze Sluis Van, durelium ze Xagobah...” začal ředitel loděnic vyjmenovávat a Leia si poznamenávala jména planet. “...hfredium z Karnasu, transparocel z Eriadu, guerrerit z Uarany…”
“Děkuji za informace,” řekla Leia, když Duat Mnyan zakončil výčet planet, které jeho loděnicím přestaly dodávat suroviny. “Předám váš problém komisi pro válečnou výrobu, možná najde nějaký způsob, jak vám pomoci. Dál se ale snažte obnovit dodávky z původních zdrojů.”
“Rozhodně o to budeme usilovat,” ujistil ji ředitel. “A nesmírně si cením toho, že mi nabízíte pomoc. Doufám, že budu mít zase někdy tu čest si s vámi promluvit.”
Leia mu pokývnutím hlavy naznačila, že považuje rozhovor za ukončený a přerušila spojení. Hned poté si na holoprojektoru promítla mapu galaxie, na níž začala označovat planety, o kterých jí, Duat Mnyan řekl, že z nich přestaly proudit nerostné suroviny tolik potřebné pro sullustské loděnice.
Několik z těch označených planet leželo v seswennském sektoru. I ty zbývající mimo Seswennu se však nacházely ve Vnějším okraji a pro všechny byla společná jedna věc - všechny využívaly hyperprostorové trasy, které se před Sullustem křížily na Eriadu. Však také i transparocel z této planety byla jednou ze surovin, o které loďaři ze Sullustu přišli.
Politická obava, která se doposud vždy jen nakrátko vynořila, aby byla vzápětí zavalena záplavou naléhavějších problémů, najednou začala získávat jasnější konrury. Obraz, který se v Leiině mysli začínal tvořit, nebyl ani trochu pěkný a celá situace byla ještě tím hrozivější, v jaké době k ní došlo.
Z úvah o černých scénářích ji vytrhl interkom, jímž jí asistentka oznámila, že na holografický hovor čeká admirál Greevier. Leia ji vybídla, aby spojení přepojila na její holokomunikátor, a v pracovně se vzápětí objevil Greevierův průsvitný obraz. Admirál vypadal dost unaveně a ve srovnání s úzkostlivě zdvořilým ředitelem sullustských loděnic to byl poměrně nevrlý chlapík.
“Chtěla jste se mnou mluvit, excelence,” připomněl na úvod.
“Mluvila jsem dnes s admirálem Antillesem, kterého trápí nedostatek nových posil,” začala Leia.
“S vojáky není žádný větší problém,” hájil se admirál. “Pořád máme dostatek dobrovolníků a výcvik probíhá podle plánů, ale bohužel nám chybějí pro naše nové vojáky lodě.”
“Ano, ve vašem hlášení jsem četla, že na Sullustu se nevyrábí tolik lodí, kolik bychom potřebovali,” potvrdila Leia.
“Sullusťané se nejdřív tvářili, že jde jen o dočasné potíže, ale nakonec z nich vypadlo, že přišli o dodavatele surovin,” brblal Greevier. “Oni se snad báli, že by mohli přijít o zakázku! Jako by to teď, když je válka, bylo možné… Kdyby to řekli dřív, nemusel jsem na ně tak dlouho čekat a mohl jsem začít pátrat dřív!”
“Pátrat po čem?” ptala se Leia.
“No hlavně samozřejmě po tom, kde jinde sehnat materiál pro loďaře na Sullustu a lodě pro Antillese a další admirály, co na nás tlačí. Ale také po tom, kam se ztrácí ty kovy, které teď nejdou na Sullust.”
To Leiu překvapilo. “Takové pátrání jste provedl? Jak? A co jste zjistil?”
“Mám pár kamarádů u zpravodajců,” vyprávěl, “a ti se mi trochu porozhlédli v Seswenně. Zjistili, že tam, kde se ještě nedávno dělaly civilní lodě po desítkách, tam se teď vyrábí ozbrojené po stovkách. Eriadu, Averam, Karnas… v podstatě všude, kde se se někdy něco stavělo.”
“A všechno jsou to planety, které patří do Seswennské unie,” poznamenala Leia.
“To taky,” přikývl admirál Greevier, ale dál politickou stránku věci nekomentoval.
“Proč jste o situaci v Sullustu neinformoval velitele, kteří čekají na nové posily?” změnila Leia téma. Nedostatek informací byl tím jediným, co by se v dané situaci mohlo dát admirálu Greevierovi vytknout.
“Jednak je můj štáb teď tak trochu vzhůru nohama,” dal se do vysvětlování, “a jednak nerad posílám zprávy o síle naší armády po dálkových vysílačích. Admirál Charo si může mluvit o novém šifrování jak chce, ale před Seline jsme si také mysleli, že je naše komunikace dobře zabezpečená…”
“Dobře, děkuji,” řekla Leia, kterou zmínka o Seline opět zabolela u srdce. “Teď už vím vše, co jsem potřebovala, takže vás nebudu dále zdržovat.”
Admirál Greevier se rozloučil zasalutováním a pak ukončil hovor.
Teď už nemohlo být pochyb o tom, odkud vítr vane. Walmar Tarkin na Eriadu dává dohromady nový separatistický spolek a chce při tom využít, že je nová republika zaměstnaná bojem s Tsaky a nemá dost sil pro válku na dvou frontách. Dokonalé bodnutí do zad…
Leia opět aktivovala interkom, aby svou asistentku pověřila úkolem: “Sežeňte mi prosím vyslankyni z Eriadu, chci s ní probrat naléhavou záležitost. Osobně.”

-A A +A