16. Hledání útěchy

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Po minulé katastrofě je nálada stále na bodě mrazu, ale vždycky se najde světlejší bod.

Kapitola: 

Když Leia s malým Benem opustila nemocnici, už se do svého malého bytu v Hanna City nevracela. Jeho rozměry nedovolovaly, aby v něm ubytovala chůvu, kterou najala, aby bylo o Bena postaráno i v době, kdy se musela věnovat povinnostem nejvyšší kancléřky.
S novým postem Leie náležel i palác, jehož bílé zdi se vypínaly nad safírově modrou vodou malebného mořského zálivu a který byl obklopen svěží zelení rozlehlého parku. Přestože Leia na toto místo při svých návštěvách Mon jezdila velmi často, nikdy ji nepřestalo fascinovat, že uprostřed mraveniště, jakým bylo Hanna City, může existovat taková oáza klidu.
Teď jí však jí však celé kancléřské sídlo připadalo svým způsobem nepatřičné. Všechny ty vzdušné prostory, nádherné výhledy a spousta slunečních paprsků procházejících obrovskými okny... Jak mohou pořád existovat, když předchozí obyvatelka paláce, s níž byly v Leině mysli nerozlučně spjaty, již není mezi živými? Jak mohou v zálivu stále tiše šplouchat vlnky a ve větvích okolních stromů radostně zpívat ptáci, když galaxie krvácí?
“Před chvílí usnul,” řekla Leia chůvě, která si Bena přišla vyzvednout, aby se jeho matka mohla vrátit k práci.
Chůva tiše přikývla a opatrně si nemluvně od Leiy vzala a odnesla ho uložit do jeho postýlky.
Leia se za nimi chvíli smutně dívala. Než se dozvěděla tu strašnou zprávu ze Seline, představovala si, jakou bude mít Han radost, až svého syna uvidí. Ani v nejhorší noční můře by ji nenapadlo, že už se toho nedožije. Pořád si v hlavě musela přehrávat Hanův slib, že za ní po poradě na Seline přijede. Slib, který mu nebylo dopřáno splnit.
Jediným útočištěm před těmito myšlenkami byla práce. Přestože se zoufale nedostávalo dobrých zpráv, dokud se Nová republika invazi bránila, pořád měla Leia důvod, proč jít dál. Pořád tu bylo něco, co jí nedovolovalo poddat se zoufalství.
Právě dočítala poslední zprávu z bojiště, když ji vyrušil interkom.
“Nerada vás ruším, excelence,” řekla na druhém konci linky její asistentka, “ale máte tu návštěvu.”
“V jaké věci?” Zeptala se Leia. Připadalo jí zvláštní, že si někdo vybral takhle pozdní hodinu k neohlášené návštěvě.
“Prý v soukromé. Čeká na vás v salonku.”
“Dobře. Můžete vyřídit, že tam za chvíli budu.”
Leia dočetla hlášení o těžkých ztrátách v bojích o soustavu Baghari, pak vypnula svůj datapad a vydala se do salonku. Byl už pozdní večer, takže i bez nečekané návštěvy by se Leia brzy chystala do postele.
Když Leia otevřela dveře salonku, návštěvník usazený bokem ke vchodu k ní otočil hlavu.
“Luku,” vydechla překvapeně a rozběhla se k němu. Její bratr stěží stačil vstát, když se mu vrhla do náruče. “To- tolik jsi mi chy- chyběl,” vyrazila ze sebe mezi vzlyky.
“Vyrazil jsem na cestu, jakmile to bylo možné,” ujišťoval ji a v jeho hlase byla znát podobná bolest, jakou prožívala i Leia.
“Jak ses o tom dozvěděl?” zeptala se Leia, když se od něj konečně odtrhla a rukávem si osušila slzy.
“Zrovna jsem pátral po jednom zapomenutém jedijském chrámu, když jsem ucítil nebezpečí,” vyprávěl Luke. “Těžko se to vysvětluje, ale najednou jako bych viděl, že se schyluje ke strašné katastrofě. Okamžitě jsem se obrátil a spěchal jsem zpátky ke své lodi, abych varoval nejvyšší kancléřku. Byl jsem ale daleko v divočině plné bažin a ta cesta mi trvala několik dní. Ještě než jsem se dostal k lodi, cítil jsem velkou nerovnováhu v síle a došlo mi, že už je nejspíš pozdě. Až pak jsem se dozvěděl, co přesně se stalo.”
Leia poznala, že Luka trápí výčitky. “Nemohl jsi s tím nic dělat,” utěšovala ho.
“Ale mohl. Kdybych si něčeho všiml dříve, kdybych nenechal svou loď tak daleko… Jako Jedi nestojím za nic, měl bych se vrátit k pilotování. Možná bych tak byl aspoň k něčemu užitečný.”
“To neříkej,” přerušila ho rázně. “Poznal jsi, že se něco děje, když ani naše zpravodajská služba o tom neměla tušení. Galaxie se bez tvých schopností neobejde, jsi jediný, kdo to dokáže. Potřebuješ se jen o něco víc naučit, a to přesně děláš. Jen v tom pokračuj.”
“Asi máš pravdu,” uznal. “Jako ostatně vždycky.”
Unaveně se usmála. “Kéž bych měla.”
“Jak to vypadá v Dalonbianu?” změnil Luke téma.
“Pořád žádné zlepšení, spíš naopak. Tsakové před týdnem dobyli Tolls a v Baghari to vypadá, že už se také dlouho neudržíme. Další problém je, že na Seline jsme přišli o většinu nejvyšších velitelů. Z majorů jsme museli udělat admirály a z poručíků kapitány. Bojím se, že zdaleka ne všichni jsou na to připravení.”
Luke chmurně přikývl. “Můžeme v téhle situaci najít aspoň něco dobrého?”
“Zatím ještě nepřišel útok na Sernpidal,” odpověděla Leia. “Příprava obrany od začátku prací poměrně slušně pokročila.”
“Kdo tomu bude velet?” zeptal se Luke.
“Čerstvě jmenovaný admirál Kyrell,” odpověděla. “I když mám obavy, jestli jsem neměla vybrat někoho zkušenějšího.”
“Thane Kyrell?” přesvědčoval se Luke, že ví, koho má Leia na mysli.
Přikývla.
“To je dobrá volba,” ujistil ji. Thane Kyrell jako pilot prošel povstáním od bitvy na Hoth až po Jakku. Luke s ním několikrát přišel do styku, a tak ho mohl Leie vřele doporučit.
“Pomohlo by nám ale, kdybychom věděli, kdy můžeme útok očekávat,” řekla zamyšleně Leia.
“Budu se soustředit na jakýkoliv náznak a jakmile něco zachytím, dám ti vědět,” slíbil Luke.
Leia se povzbudivě usmála a stiskla Lukovo rameno. V rohu místnosti začaly bít starožitné hodiny.
“To už je tolik hodin?” podivil se Luke, když dotloukly. “Měl bych tě nechat, aby sis mohla jít lehnout. I beze mě se určitě moc přepínáš.”
“Práce mi pomáhá, abych se nezbláznila,” namítla Leia.
“Já vím,” povzdechl si Luke. “Ale nesmíš se úplně zničit. Kdybys něco potřebovala, stačí říct. Nebudu daleko.”
“Děkuji,” usmála se vděčně. “Moc to pro mě znamená.”
Naposledy bratra objala a pak se odebrala do svých soukromých pokojů. Byla k smrti unavená.

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, Thane Kyrell je kánonová postava ze Star Wars knihy "Lost Stars" od Claudie Gray.

-A A +A