15. Žádný klid

Obrázek uživatele Eso Rimmerová
Fandom: 
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Ano, tohle jsem měla v plánu od samého začátku...

Kapitola: 

Když Leia poprvé držela v náruči svého novorozeného syna, křičící uzlíček s řídkými hnědými vlásky, věděla, že to všechno stálo za to. Ty vyčerpávající měsíce těhotenství i hodiny bolesti, než dítě přišlo na svět, všechno dostalo s příchodem nového človíčka dokonalý smysl.
“Zdá se, že je všechno v nejlepším pořádku,” řekl doktor Gallard, její lékař, když viděl jak se měl malý Ben Solo k světu. “Nechám vás teď s dítětem o samotě. Až si budete chtít odpočinout, přivolejte droida, aby dítě uložil.”
Leia se na něj vděčně usmála. “Děkuji. Za všechno.”
Opětoval jí úsměv. “Neudělal jsem nic výjimečného, ale přesto váš dík beru jako nejvyšší poctu.” Dal se na odchod, ale mezi dveřmi se ještě otočil. “Zítra vás přijdu zkontrolovat.”
Leia si svého syna nechala u sebe ještě dlouho po tom, co se nakrmil a spokojeně usnul. Až když se jí začala nezadržitelně klížit víčka, zazvonila na droida, aby od ní dítě převzal. Přišel téměř okamžitě, zabalil Bena do zavinovačky a naložil ho na vozík s polstrovanou vaničkou, na kterém ho odvezl na novorozenecké oddělení.
Ačkoliv do pokoje obrovským oknem pronikalo odpolední světlo, Leia velmi rychle usnula. Od časných ještě nočních hodin toho dne nezamhouřila oka a Benovo narození si vyžádalo spoustu energie.
Ještě se ani úplně nesetmělo, když Leiu vzbudil hluk z chodby. Nejdříve si myslela, že je čas znovu nakrmit Bena, ale žádný nemocniční droid do jejího pokoje nevstoupil. Zato k ní však z chodby dolehly hlasy.
“... potřebuje odpočinek, nedovolím, abyste ji rozrušoval.” Leia poznala hlas svého lékaře.
Druhý hlas byl ale neznámý: “Poslouchal jste mě vůbec? Je to naléhavé!”
“Nic není důležitější než zdraví mé pacientky,” odporoval doktor Gallard. “Co si vlastně představujete? Že hned vyskočí z postele a poběží s vámi sílaví kam?”
“To by vlastně dost možná udělala, podle toho, co o ní vím,” řekl ten druhý už o něco klidněji.
“No právě,” povzdechl si doktor. “Proto vás k ní nemohu pustit.”
“Ale kdy?” naléhal druhý muž.
“Ne dříve než zítra ráno. I to je ale příliš brzy…”
“Je nutné ji informovat.”
“Já vím,” uznal lékař sklesle. “Ale až zítra. Teď jděte, musíme ji nechat důkladně odpočinout.”
Leia zůstala ležet s pohledem upřeným na strop. Co se jenom mohlo stát? Nepochybovala, že rozhovor na chodbě se týkal jí. Ale co mohlo být tak naléhavé, aby za ní posílali posla až do nemocnice? Nedokázala si představit, že by cokoliv týkajícího se těžby surovin, transportu materiálu či stavby lodí bylo tak urgentní. Ale jedna věc by mohla být… Na to Leia nechtěla ani pomyslet. Jestli Tsakové napadli Sernpidal už teď… Zazvonila na droida.
“Přejete si, abych vám přinesl vaše dítě?” zeptal se droid, jakmile vstoupil do místnosti.
Ben… Leiu bodl osten viny, že na chvíli na svého syna úplně zapomněla. “Ano, prosím,” odpověděla. “Ale také bych chtěla mluvit s doktorem Gallardem.”
“Vyřídím mu to,” řek úslužně droid a odspěchal vyplnit Leiino přání.
Že se vrací, poznala Leia podle křiku svého syna, který už mohl být hladový a nebo se mu možná jen nelíbilo, že ho droid vzbudil. Převzala Bena od droida a přivinula si ho k hrudi.
“Teď se vám půjdu podívat po doktoru Gallardovi,” oznámil droid a nechal ji se synem o samotě.
Když lékař dorazil, malý Ben už klidně spal v Leiině náruči.
“Chtěla jste se mnou mluvit?” položil doktor zcela zbytečnou otázku.
“Co je to za zprávu, kterou mi sem přinesli a o které mi nechcete říct?” zeptala se bez okolků.
Lékař zbledl. “Vy jste nás slyšela?”
“Velkou část. Tak co se stalo?” naléhala.
“Potřebujete nabrat síly,” vyhnul se doktor odpovědi.
“Co - se - stalo?” opakovala Leia otázku neústupně. Doktorovo vykrucování jen upevnilo její přesvědčení, že musí jít o něco vážného.
“Nejdříve se musíte pořádně prospat,” trval na svém. “Slibuji, že ráno, až budete aspoň trochu odpočatá, všechno se dozvíte, ale teď potřebujete klid.”
Leia pochopila, že nemá cenu se s lékařem hádat, byl odhodlaný mlčet za každou cenu. Kromě toho měl pravdu v tom, že byla pořád velice unavená. S vědomím, že do rána už stejně nezbývá víc než půl dne, se tedy nakonec smířila s odkladem naléhavých zpráv.
“Vezmu chlapce,” nabídl lékař a opatrně si od Leiy vzal spícího Bena. “Budete chtít něco na spaní?”
Leia zavrtěla hlavou. “To nebude potřeba.”
Doktor Gallard se povzbudivě usmál, ale z jeho očí nezmizela starost. Pak odešel i s novorozencem.
Leia se nějaký čas převalovala v posteli a její mysl balancovala mezi obavami z nejhorších možných zpráv na straně jedné a nesmírnou ospalostí na straně druhé. Vyčerpání ale nakonec přece jenom vyhrálo a ona usnula hlubokým bezesným spánkem.
Probudilo ji až ranní slunce. Byla překvapená, že ji za celou noc nikdo nevzbudil kvůli krmení Bena, a tak si ho nechala přinést aspoň teď. Droid jí neodkladně vyhověl.
“Očekávám návštěvu,” řekla, když se její syn po jídle nechával ukolébat k spánku. “Už někdo přišel?”
“Ano, paní,” odpověděl droid. “Doktor Gallard tomu pánovi řekl, aby počkal na chodbě, než ho přijmete.
“Ať jde dál,” vzkázala Leia a obavy, které po sladce prospané noci trochu ustoupily, se nyní vrátily v plné síle.
Do pokoje vstoupil Pantořan středního věku a lehce se uklonil hlavou. “Dobré ráno, excelence. Jsem major Nial Charo ze zpravodajské služby,” představil se, ale zdálo se, že si není zcela jistý, jak přikročit k tomu, co má na srdci.
“Máte pro mě naléhavé zprávy…” vybídla ho Leia.
“Ano, madam,” přikývl. Ztěžka polkl, zatěkal pohledem po místnosti a nervózně si odkašlal. Pak sebral odvahu, pohlédl Leie do očí a začal: “Bohužel jsme dostali zprávy, že Tsakové zaútočili-”
“Na Sernpidal,” vydechla Leia s hrůzou.
“Ne, madam,” zavrtěl Charo hlavou. “Je to ještě horší. Cílem útoku byla Seline.”
“Seline?!” vykřikla zděšeně a škubla sebou tak, že se Ben probudil a začal plakat. “Jak?”
“Tsakové pravděpodobně prolomili naše vysílací šifry, takže o setkání našich vojenských a politických špiček věděli. V době, kdy probíhala porada, se z hyperprostoru vynořilo tři sta válečných lodí, které okamžitě začaly planetu bombardovat. Naše hlídkující lodě na orbitě neměly žádnou šanci jim v tom zabránit.”
Leia se nadechla, ale z jejích úst nevyšlo ani hlásku. Ve vzduchu visela zdrcující slova, ale dusivé ticho narušoval jen Benův pláč.
Po chvíli se major Charo odhodlal zodpovědět nevyřčenou otázku: “Podle našich zpráv na povrchu Seline nikdo nepřežil. Ještě to nemáme stoprocentně potvrzené, ale-” odmlčel se.
Leia zůstala beze slova nehybně sedět v posteli s Benem v náruči a po tvářích se jí koulely slzy. Han, Chewie, Mon, ostatní… VŠICHNI.
Její mlčení opět prolomil majorův hlas: “Jste teď nejvyšší kancléřkou.”

Závěrečná poznámka: 

Pokud se ptáte "Proč?" (a "Proč Han s Chewbaccou?"), tak to má několik odpovědí:
1) Zoufalá situace (vyžadující zoufalé řešení) je součástí budoucího vývoje příběhu.
2) Nejdou mi psát Hanovy hlášky.
3) Mým oblíbeným spisovatelem je George R. R. Martin.

Komentáře

Obrázek uživatele ef77

Hrůza! Jako Rudá svatba...

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Přesně tak. Přiznávám, že trocha inspirace tam byla...

-A A +A