Královská slavnost

Sál královského sídla byl plný lidí, urozených šlechticů i vlivných poddaných, kteří sem byli pozváni, ať už z mocenské nutnosti nebo přátelské zdvořilosti. Provozovali složitý společenský tanec pohledů a náhodných konverzací, on mezi ně ale nepatřil. Prodíral se davem, ale byl vlastně úplně sám.
On tady byl z jediného důvodu, jeho cílevědomost byla stejná, jako cílevědomost samotného vesmíru.
Potkal starou vrásčitou ženu, která se na pozdrav dotkla černého klobouku. To tady bude i ta druhá, zemitá, radši se spěšně přesunul jinam.
A pak ho konečně spatřil.
Vysoký muž ve starodávném fraku, vysoko na ruce nesl stříbrný tác.
"AHA! HUMROVÝ CHLEBÍČEK!"