V údolí růží 20. - Bouřková květina
NESOUTĚŽNÍ
Bouřka jsme jako děti říkal rozrazilu rezekvítku.
Kazatel 3; 4
Po mši svaté opustili poutníci chrám a vydali se znovu do kopců. Kráčeli co noha nohu mine a myšlenky nechávali volně plynout. Na nebi houfovaly první mráčky, ale nikdo si jich nevšímal. Veveruška rozmlouvala se Stopařem. Ministrant se Světcem debatovali nad zamýšlenou trasou. Lovec se usmívala a bylo vidět, že má z prožitého dne radost. Kněz přemítal nad příběhem nešťastného skladatele.
Těžké kapky dopadly z ničeho nic. Rány zabolely na kůži jako od krup.
„Přiznejte se!“ vrčela Lovec. „Kdo z vás utrhl tu bouřkovou kytku?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Drable taky krásně plyne.
Drable taky krásně plyne. Bouřková kytka je rozrazil?
Děkuji za komentář:-)
Vlastně je. Alespoň pro toto drabble. Dopsala jsem vysvětlivku.:-)
Říkávalo se totiž, že když ho utrhneme, tak že bude bouřka. Kéž by to platilo. Alespoň dnes bych si to přála.
Já jsem to takhle taky
Já jsem to takhle taky slyšela, jen jsem si nebyla jistá, která to je
U nás tahle.
U nás tahle.
Á, bouřka. Taky ji někdy
Á, bouřka. Taky ji někdy trhám.
Moc hezké, takové svěže přírodní.
U nás se říkalo totéž. A
U nás se říkalo totéž. A rozrazil rezekvítek je nádherné jméno, lepší než bouřka.
A jaké z toho plyne poučení:
A jaké z toho plyne poučení: netrhejte kytky bez rozmýšlení...!
:-)
Já bych jí zrovna teď nejradši natrhala náruč...