Zákazník
Ten elegantní mladík rejdil po jeho obchodě jako rtuť. Střídavě otevíral víka tří vystavených fortepian, na každé zahrál krátký úryvek a přitom si pobrukoval. Willibald Smith, Hudební nástroje a notové tisky, oficiální dvorní dodavatel, se musel při pohledu na něj usmívat.
“Tohle má nejkrásnější zvuk!” zvolal mladík nadšeně. “Doručujete i mimo Londýn?”
“Ale jistě, můžeme jej vypravit už zítra. Budete si přát k němu přiložit věnování?”
“Nic takového. Musím zůstat v přísné anonymitě!” Mladík se stále zubil, Willibaldovi však neušel rozpačitý ruměnec na jeho tvářích. “Ale můžete ještě přidat tohle,” a položil na víko nástroje výtisk Irských písní a tanců.
A pak se šel konečně nechat ostříhat ;)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí moc... Závidím Ti Tvůj
Líbí moc... Závidím Ti Tvůj hladký a svižný styl :-)
Ahój! A díky! Když se opisuje
Asi by bylo lepší znát
Asi by bylo lepší znát souvislosti, ale i tak se mi to líbí
Díky! Emma je vtipná v tom,
Hlavně zůstat v anonymitě!
Hlavně zůstat v anonymitě!
Stejně nakonec neodolal
Měl nakonec kliku, jak
Svěží a roztomilé. :)
Svěží a roztomilé. :)
Líbí, mnohé ztajeno ve
Líbí, mnohé ztajeno ve fandomu, ale o to více neznalý čtenář v realitě: vidí nějakou scénku v krámě a musí domýšlet všechny souvislosti...
Anooo! Tak nějak to muselo
Anooo! Tak nějak to muselo bejt! Krása. Člověk by mu jednu střelil, ale stejně je to roztomilý.