Dokud dýchám, nedoufám, že se někdy uzoufám
Fandom:
Drabble:
Křičím, než mi dojde dech,
blažen v lehu na zádech.
Slyšíte to?! žiju.
Dělám výdech, nádech,
bez opory v zádech.
Ochutnávám, žiju.
V tichu, které tají dech,
prošlapávám měkký mech.
Ohmatávám svět v němž žiju.
Běžím, než mi dojde dech,
cítím vítr ve vlasech.
Cítím, že žiju.
Umím chvíli zklidnit dech
a zvednu se po pádech.
Vidíte to?! Žiju!
Chytám, zdá se, druhý dech,
utápím se ve svých snech.
Vím, že žiju.
Už brzy mi dojde dech,
sotva vyjdu po schodech.
Myslím ještě žiju.
Už mi zcela došel dech,
smutně ležím na zádech.
Nevím, jestli žiju,
brzy v hlíně shniju.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jsi dobrá. Ve sto slovech
Jsi dobrá. Ve sto slovech celý život - snad jsem dobře pochopila.
Já- doufám, zatím chytám druhý dech a snad to ještě dlouho vydrží.
Ano, nějaký podobný záměr v tom byl...
S výsledkem sice nejsem úplně spokojená, ale jsem ráda, že jste se v tom našli alespoň vy, čtenáři ;-)
Mrazivé, fakt mrazivé. Letos
Mrazivé, fakt mrazivé. Letos válíš :).
Díky, sestřo,
I když teda původní záměry byly jiné a tohle je nakonec experiment něčeho mezi tím, co mi bylo líto zahodit... ;-)
Mnš to mrazivé nepřijde,
Mnš to mrazivé nepřijde, naopak, optimismus až do konce. Co víc by jeden chtěl
Ach,
život ve stovce slov. Skvělé.;-)
Díky za komentáře,
co se týče vměstnání celého života do sta slov, tak mohu zodpovědně prohlásit, že dá zabrat, ale je to reálné a už se mi to párkrát povedlo (i líp). Stejně si ale myslím, že je dobře, že v reálu má život širší rozměr ;-)