Stále spolu, stále venku.

Vhum, sss, zavřely se dveře přetlakové komory, zacvakly zámky.
Za chvíli budeme vystupovat na plášť lodi. Spolu.

Sedíme v Pavoukovi a cítím lehkou příjemnou vůni heřmánku (z vlasů nebo z voňavky?) a je mi krásně.

Vrr, hmm, vrr, hmm, rozejde se Pavouk vpřed, mého ramene se dotkne její ruka a lehce jej sevře.

"Neboj, nic se nemůže stát."

"Krása, krása," hlesne Kristy, když se Pavouk vyhoupne na trup lodi. Všude kolem je tisíce hvězd, my jsme přilepeni jako bonbónek na trupu lodi a pomalu se suneme vpřed.

A co je nejlepší, ještě chvíli to potvrá.
A jsme stále spolu!

Skvělé!