Bjonk

Sníh byl všude.

Cítil jeho vůni v mrazivém vzduchu a byl by přísahal, že v plicích už má přinejmenším závěj. Co chvíli sklouzl pohledem pod promrzlé nohy aby se ujistil, že tam dole ještě jsou.

Vítr k němu přinášel štěkot a občasné zavytí, znějící tady na bílé pláni jako příslib. Před očima mu defilovaly všechny ty tiché chvíle, kdy si se svými muži balil v závětří tabák do papírku. Cítil i jeho vůni.

Byli mu v patách a věděl, že není kam utéct. Byli tady doma.

Doma...

"Same?"

Svět zteplal a zoranžověl. Sibylin starostlivý výraz ho docela probral.

"Jsem doma..."