Tady jsem doma

Poslední den školy skončil a všichni se připravovali na cestu. Tedy, skoro všichni. Sirius ležel v trávě u jezera a mhouřil oči před sluníčkem.
„Není to nemožný? Že příští rok tu takhle budem naposled?“ zeptal se zamyšleně Remus s pohledem upřeným na stříbrnou hladinu.
„Tak tady zůstanem,“ zasmál se Sirius. „Nezní to krásně?“
„Asi bysme měli jít… Za chvilku jede vlak,“ řekl Remus neochotně a pomalu vstal.
Sirius ho chytil za ruku a stáhl ho zpátky do trávy. „Já jsem doma tady,“ dodal s úsměvem.
Slunce svítilo, ptáci zpívali a nikomu nevadilo, že jejich dlaně zůstaly spojeny mnohem, mnohem dýl.