Za zvuků pletacích jehlic
Od té doby, co Greta zakopala sestře a bratrovi válečné sekery a Beatrix se začala objevovat jen v pozici návštěvy, se vše zdálo býti růžové, nadýchané, obláčkovitě snadné. Beatrix držela slovo, nikoho neurážela a kupodivu nejlépe vycházela s mladým panem Sternem, sympatickou skvrnou na rodinném jméně. A malou Karoline zbožňovala.
„Proč Beatrix nikdy neměla děti?“ zeptala se Aneta jen mimochodem jednou při pletení – vůbec jí to nešlo a jehlice často končily zabodnuté v ovoci.
„O tom nemluvíme,“ řekl po chvíli Wilhelm. „Některá témata...“ Hledal vhodná slova.
„Jsou zakázána. Chápu.“
Neptala se, ale myšlenky se rodí samy a na zákazy nehledí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásně sedí k tématu :) a
Krásně sedí k tématu :) a krásně vykreslená atmosféra
Děkuju :)
Děkuju :)
míp
míp
míp míp
míp míp
"sympatická skrva na rodinném
"sympatická skrva na rodinném jméně", to je skvělý. :D
Krásné drabble. :)
Děkuju! :)
Děkuju! :)
Proč mám pocit, že se Aneta
Proč mám pocit, že se Aneta nakonec Beatrix zeptá?
Jinak atmosféra, tak jako vždy, dokonale vykreslena.
Možná, uvidíme :). Děkuju!
Možná, uvidíme :).
Děkuju!