Zmarchrobova óda na černé svědomí
Milí čtenáři DMD,
můj strýc by to sice nikdy nepřiznal, ale i on býval kdysi nezkušeným pokušitelem, čerstvým absolventem, který se na závěrečné slavnosti opil Farizejem. A vyplodil první a nejspíš i poslední verše svého neživota. Podařilo se mi je potají získat a tady je máte. Za moc nestojí, ale co byste taky čekali od pekelného byrokrata.
Vaše Dezinvektila
Ty chvíle dlouhá, nekončící
když krátké slasti zmizejí
když smolně černé svědomí se
jak nezvaný host objeví
jen o tobě chci zpívat píseň
jen o tobě chci já teď pět
o tom, jak umíš lidi týrat
o tom, jak ničíš jejich svět
Nepřítel prý má pochopení
pro všechny lidské slabosti
prý upřímná mu stačí lítost
on všechno s láskou odpustí
dal lidem zvláštní rituály
a jde to prý i mimo ně
by povinnost jim lehčí byla
si slíbit: tohle víckrát ne
Však pacienti, cháska pyšná
od nás maj srdce z oceli
než říci si o odpuštění
jsou raděj znovu opilí
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chachá! Strýček se opravdu
Chachá! Strýček se opravdu nezdá. Potlesk neteři. Je to super, ale ty následky!
Má neteř je nevděčná potvora.
Má neteř je nevděčná potvora.
Hmm, pekelné veľdielo!
Hmm, pekelné veľdielo!
Měl jsem ovšem tenkrát pravdu
Měl jsem ovšem tenkrát pravdu.