Óda na svědomí
Tak jo. Asi mi fakt hráblo. Předem varuji, že básnit neumím...
A mimořádně pohled Města.
Svědomí, ty krutý brachu,
kamaráde dávných let.
Srdce mám teď plné strachu,
činy své chci vzíti zpět.
Chytrost tvoji dnes nevítám,
lstivé, kruté musím být.
Výčitky nechť jsou ty tam,
pokud stále toužím žít.
Štěstí mému žití přálo,
Vypravěč mi život dal.
Bolesti to mnoho stálo,
avšak platit budu dál.
Cenou krutou mého žití,
platí lid můj netuše.
Slunce nad zdmi dále svítí,
jsem však Město bez duše.
Bez zábran a bez skrupulí,
hraji kostky s osudem.
Neznámí i proslulí,
nebýt mne, jsou přeludem.
Udělám vše, co musím.
Na cenu nehledím.
Že se samo sobě hnusím?
Na to se nesoustředím.
Vydávám to raději hned. Kdybych nad tím začala dumat a celé si to znovu pročítala, tak to nakonec smažu...
Původní verze měla 107 slov a měla lepší rytmus. I když ani tak to nebylo nic moc...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Víš co je zajímavé? Že tohel
Víš co je zajímavé? Že tohel se mi ze všech tvých drabblat o Městě líbí zatím asi nejvíc :D
Jsem ráda, že se ti Město
Jsem ráda, že se ti Město vůbec líbí. :-)
Je to super. Povedla se. A
Je to super. Povedla se. A dobře, žes to dala hned ven. Bylo by jí škoda.
Děkuji. Přítel doma prohlásil
Děkuji. Přítel doma prohlásil, že tomu nerozumí, tak jsem se trochu víc začala bát..
No vidíš, že se zadařilo! A
No vidíš, že se zadařilo! A jak rychle!
A za střízliva :-)
A za střízliva :-)
Hezké. První sloka se mi líbí
Hezké. První sloka se mi líbí nejvíc.
Děkuji.
Děkuji.
To je náhodou moc povedený!
To je náhodou moc povedený!
Děkuji.
Děkuji.