13. část - První

První je nejmocnějším mužem světa. Protože kdo jiný, než zástupce Boha na zemi, by jím měl být?
První je nejpodřízenějším mužem světa. Protože kdo jiný je svázán tolika obřady a povinnostmi?
Každý krok, který První kněz Chrámu Slunečního Boha udělá, je přesně uvážen. Každé slovo, které vysloví, je zaznamenáno. Neboť on je tělem a ústy svého Pána. Od úsvitu, kdy Slunce přivítá, do soumraku, kdy se se Sluncem loučí, mu slouží. Teprve hodiny mezi soumrakem a úsvitem patří jemu. V nich se může uvolnit a spočinout.
První vydechl a zavřel oči. Noční oblohu prozařovalo světlo vycházejících hvězd. Tady a teď si mohl dovolit být laskavý. S úsměvem pokynul neohrabanému mladému Poslednímu a nechal si od něj dolít víno. Obsah předchozí rozlité sklenice se vpíjel do podlahy.
První se na Posledního, který mu dnes posluhoval, ve skutečnosti nedíval. V jeho očích se nijak nelišil od toho, který přišel včera, ani od toho, který přijde zítra. Kdyby to byl udělal, možná by dohlédl za hradbu umně nanesených líčidel, možná by ho nezmátl pokorně skloněný pohled. Jenže se nepodíval.