Dvanáctá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Zuzana se zahleděla na obraz s tou jeskyní,
možná měla představovat jistou vílí svatyni.
Odmala doufala, že se moc nemýlí,
když věří na skřítky a taky na víly.
Milovala pohádky a dětskou fantazii,
škoda jen, že v téhle víře s Tomášem se míjí.
Tomáš dostál svému jménu a byl nevěřící,
přesto aspoň část svých představ zkusila mu říci.
Po tom dni, kdy za úplňku měla první vizi,
cítila se strašně sama a vztah doznal krizi.
To tajemství, jež jí bylo odhaleno v noci,
vedlo k tomu, že o pravdu přeli se jak cvoci.
Ona chtěla větší respekt pro své zvláštní zvyky,
on jí řekl, že z těch blbin chytí leda tiky.
Nechápal proč plýtvá jídlem pro víly a skřítky,
proč zvonkohry rozvěšela a pěstuje kytky.
Ona s láskou dolévala denně misku mlékem,
tvrdila, že tahle víra je pro duši lékem.
Nechtěl jí moc tolerovat tyhle nové zvláštnosti,
existenci jiných světů vnímal jako blbosti.
Že od kosti dobrák byl, nakonec ji nechal,
sám tváří v tvář realitě ke své práci spěchal.
Zuzaniny vize vnímal jako ženskou ztřeštěnost,
on spoléhal na svůj rozum, důkazy a zkušenost.
Co nebylo hmatatelné, tomu šanci nedával,
“blbinami zabýváš se”, Zuzce tehdy nadával.
“Jestli se nudíš, tak utřiď mi spisy”,
řekl jí při prvních náznacích kdysi.
Snažila se, vážně chtěla, aby vnímal to, co ona,
jenže v tomhle vždycky byla mezi nimi tlustá clona.
Jediná noc potvrdila všechny její domněnky,
nevěřil, jen k usmíření donesl jí pomněnky.
Dotklo se jí, že z bláznovství viní ji ten nejbližší,
nesměla však prozradit čím od jiných se odliší.

Tu noc čímsi vábena se dala cestou ke skalám,
najednou jí cíl té cesty přirozeně přišel znám.
Přesně jako na obraze do sluje ji světlo vede,
chystá se tu shromáždění, kolem vidí tváře bledé.
Ženy v kruhu usedají, pár míst prázdných zůstává
a uprostřed zhmotňuje se jí už známá postava.
Těžko popsat krásu té, jež vládne vílí říši,
živým kyne, stíny mrtvých vyjdou ze svých skrýší.
I ony se usadí na uprázdněná místa,
Zuzana si svou úlohou stále není jistá.
Postupně se dozvídá o existenci sedmi světů,
známá dětská říkanka tak znovu zazní z jejích retů.
Takže vážně existují, ty kouzelné říše!
Na podstavci leží kniha, v níž se o nich píše.
Především však obsahuje příběhy nás lidí,
Zuzana chce vědět víc, však otázat se stydí.
Víc ti zatím, můj čtenáři, říkat nebudu,
strážkyní se tehdy stala Knihy osudu.

Závěrečná poznámka: 

Tomáš - myšleno Tom Setton - detektiv

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Hm, dobré! Líbí moc.

Obrázek uživatele Skřítě

cíli těšit mé čtenáře učiněno zadost. ;-)

Půvabná část, i když se tam jistě někde skrývá
zase ona zákeřná moc vraždící a mstivá.
Jaké se za tím vším ukrývá prokletí,
že se ta Zuzana stala též obětí?
Já pohádky mám moc ráda, jak je známo všem,
co se ale víry týká, jsem spíš Tomášem.

Obrázek uživatele Skřítě

zlo zatím vyčkává sedíce na pryčně ;-)
Nevíra a nebo víra, na to se tu neumírá ;-)
Roli bude hrát spíše ten vztah k pohádce pro děti, chce to oddych od všech mordů a věčného prokletí. Souběžně se ale bude odhalovat víc a víc, příběh psaný rukou vraha krví jeho mučednic.

-A A +A