Bez bezstarostnosti tíže
Téma bylo "Malebná slova"...
Do sedmnácti let ani slovo, tichý brach.
Jen občas řekl otci, že tě huba nebolí, ten bezprostřední bolest v ústech přičítal nedbalé péči o chrup.
Pak se jednou neudržel a bližnímu pravil:
„Když mluvíš jako anděl, nechť narostou ti křídla.“
Odrfnkl dotyčný, svědci se vyděsili.
Ostýchali se, načež pokoušeli:
„Naše řeka řídká, zmohutni ji!“
Bez míry vymaloval slovy tok, až povodně.
„Raději zase zmlkni,“ odbahňovali sklepy.
Chtěli, nechtěli, nemluvil, nemaloval.
Upozaděný, hřiven nedbalý, zakrněl trochu. Bouři vykreslí, ba hladoví-li, nají se jablek ze zátiší. Boje se, neumí říci přitažlivé, krásná jsi. Změnila by se v jinou, neoslovenou. Váha slov tíží.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
toho chudáka prokletýho si
toho chudáka prokletýho si pamatuju. Moc dobrý drable
Díky.
Díky.
Ano.
Ano.
Tohle mne zaujalo již napoprvé. Líbí. :)
Děkujík!
Děkujík!
jojo, na to se taky pamatuju,
jojo, na to se taky pamatuju, vtipné a mrazivé zároveň
Děkanec!
Děkanec!