Není housti jako housti, řekli by vám jistí chrousti
Nesoutěžní, nebodík
Hrdina žijící v patnáctém století,
za vstřícnost dočkal se svobody odnětí.
Adamovi Ploskovskému vzbouřili se poddaní,
Dalibor je přijal za své bez vytáček, bez ptaní.
Povídá se, loupeživým rytířem že byl,
hoď kamenem kdo jsi čistý, bez hříchu a vin.
"Já nic, já muzikant", říkal prý s klidem,
na housle fidlával ve věži lidem.
Nouze prý ho naučila na ten nástroj housti,
teď mu tělo v hlíně hnije, běhaj po něm chrousti.
"Housle" tehdy nazýval se také nástroj mučící,
kdo by mučen nekáp božskou - natažený, skučící?!
Housti, tedy přiznat se, proto nutnost byla,
pravda je věc relativní, pouhá pověst zbyla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dost dobrý nápad na tohle
Dost dobrý nápad na tohle téma a povedené shrnutí. Ovšem ta druhá a údajně správná (i když co my víme) interpretace onoho trochu záhadného výroku na mě vždycky působí jako hodně ledová sprcha.
Tak tenhle námět by mě
Tak tenhle námět by mě nenapadl ani náhodou, skvěle originální
výborné a krásně zbásněné
výborné a krásně zbásněné
Díky za komenty
napadlo mě to hned jak jsem si přečetla téma, ale trvalo mi to zpracovat do přijatelné podoby... a taky jsem, přiznám se, musela oprášit originál... člověk už si to ze školy moc nepamatuje :-)
:-)))))
Velmi povedené.:-D
Paráda, sestrušo, moc dobrý
Paráda, sestrušo, moc dobrý nápad. O o té druhé interpretaci jsem ani nevěděla (nebo jsem ji stihla ze školy úspěšně zapomenout).
Díky
Taky jsem to neznala, ale když jsem si osvěžovala paměť ohledně původní pověsti, narazila jsem i na tuto variantu a přišla mi zajímavá, tak jsem tam vecpala obě :-)
Já mám nějak dojem, že snad
Já mám nějak dojem, že snad každý, kdo o té pověsti píše, má potřebu ji uvést (co se týká mě, já bych ji nejradši zapomněla).