Konec
Starý unavený muž ztěžka dýchá a skládá hlavu do dlaní.
Proč má takovou krizi zase řešit on? Čím se provinil a proti komu, že je opět takto zkoušen?
Pohlédne oknem ven. Soumrak se snáší nad městem a vločky sněhu poletují vzduchem, jako by tančily. Připadá mu, že obraz za oknem zrcadlí jeho duši.
Proč se nikdy neumí dohodnout? Každý jen sám za sebe a pak se diví, že prohrávají.
Demonstrace v ulicích, ozbrojení muži v šedých uniformách.
Prezident přijímá demisi ministrů a podepisuje návrh na doplnění vlády předložený agresivním premiérem. Porušuje tak ústavu. Už nemá sílu.
Pak navždy opouští Hrad.
Tak za rok zas...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je těžké ho nechápat, ale
Je těžké ho nechápat, ale těžší pochopit.
Chápu ho, ale ráda nemám.
Je to rozporuplná osobnost.
Je to rozporuplná osobnost.
Jenomže když to nekomunističtí ministři s prominutím pohnojili, tak starý nemocný člověk už těžko něco zmohl. A Gottwald byl svině neštítící se ničeho.
Rozporuplný nesporně je.
Rozporuplný nesporně je.
Já rozumově chápu, že jak před válkou, tak v osmačtyřicátým nic moc dělat nemohl. Nota bene v tom roce 1948, když už byl, jak píšeš, nemocný. A chápu, že se (pardon) sakra zasloužil, aby to Československo vůbec vzniklo - stejně ho nemám ráda a pocitově mu nerozumím.
Tragický hrdina...
Tragický hrdina...
To rozhodně
To rozhodně
Výborné. Čiší z toho únava a
Výborné. Čiší z toho únava a rezignace.
Některé kousky předloženého koktejlu jsou nepříjemně aktuální.
Díky!
Díky!
Tiché rozloučení.
Tiché rozloučení.
Tak za rok s veselou :)
Doufejme :-)
Doufejme :-)
Letos mi ta témata často přišla tak nějak k pesimismu vybízející.
Rezignovaně smutné, ale to už
Rezignovaně smutné, ale to už je prostě život.
Ano, takový je život.
Ano, takový je život. Nechtěla bych být na jeho místě.
Tohle se velice povedlo. A
Tohle se velice povedlo. A tak nějak to ladí s tou obecně melancholickou náladou tématu i mou vlastní.
Taky ho sice chápu, ale stejně jako ostatní mu to i zazlívám. Rozporuplný postav to byl.
Díky!
Díky!
Vynikající,
zase úplně neuvěřitelně vybereš střípek z historie, na který sedí téma jak zadek na nočník, a brilantně to přiblížíš, i tu únorovou atmosféru!!! Díky za krásná drabblata, Peggy!
Děkuji za milý a povzbudivý
Děkuji za milý a povzbudivý komentář - vlastně za všechny, nejen za tenhle!
Peggy, kdykoli jsem u
Peggy, kdykoli jsem u drabblíku uviděla Tvé jméno, tak ať téma znělo jakkoli, bylo celkem jasné, že se bude číst jedním dechem. Díky.
Děkuji Ti převelice!
Děkuji Ti převelice!
Jsem poctěna a mám radost.
Ach...
Smutné. Moc. Ale možná se tak cítil, kdo ví.
Myslím, že tušil...
Myslím, že tušil...
Velmi dobré drabble, nic není
Velmi dobré drabble, nic není opravdu jednoduché. (moje babičky ho znaly a milovaly, můj muž ho právě kvůli tomuhle nesnáší, já hledám nějaký pohled, který bere v úvahu více okolností ...)
Díky!
Díky!
"Nesuďte, abyste nebyli souzeni."
Myslím, že si nikdo z nás nedovede představit, pod jakým byl tlakem. A trauma z Mnichova k tomu... On republiku pomáhal Masarykovi vybudovat, hodně se o ni zasloužil a pak hned dvě takové fatální osudové události.
A dva týdny na to smrt Jana Masaryka - muselo mu být strašně. Myslím, že toho posledního půl roku se už jen nesmírně trápil, možná dožíval v hrůze, když viděl, že to nabírá ještě horší vývoj, než jaký čekal.
Opravdu nezávidím žádné historické osobnosti, která byla vystavena takovým zkouškám. Často musí volit mezi zlem a ještě větším zlem a oni v tu chvíli neví, co je to menší zlo a co bude dál... Nebo někdy ví, co je menší zlo, rozhodnou správně, ale stejně si to pak vyčítají a přemýšlí, jestli nebylo i jiné řešení.
A později se v lepším případě o nich mluví jako o kontroverzních, popřípadě na ně někteří plivou.