Naděje umírá až po cti
Peltán k Morávkovi zdvihl oči podlité krví a naplněné zoufalstvím.
„Nemyslíš, že těch pokusů bylo dost? Kolikrát ses ho pokusil vysvobodit? Šestkrát?“
Morávek mu pohled oplácel očima stejně unavenýma, z kterých však proudem tryskala naděje.
„Sedmkrát. Dnes už to určitě vyjde.“
„To jsi říkal i minule a jak to dopadlo. Já se strachy pochcal a ty jsi...“
Peltán s jistým odporem hleděl na Morávkovo počínání u jídelního stolu. Na to, jak si pilkou na železo odřezává ukazovák.
„...přišel o prst. Václave, neblázni přece! Už mu nepomůžeš!“
„Nikdy jsem Jožkovi pomoc neodmítl! Kdybych to udělal teď, nedokázal bych se sebou žít.“
Když v Morávkově bytě zatkli Josefa Mašína, Morávek jako zázrakem stačil gestapu uniknout. Po tenkém uzemňovacím lanku se spustil z okna, přičemž si ošklivě pořezal prst, který pak vinou špatné cirkulace krve postupně odumíral. Morávek byl nucen si ho kvůli gangréně sám amputovat.
Co se týče Morávkova úsilí vysvobodit Mašína ze spárů gestapa, byl opravdu vytrvalý. Nejenže podnikal bezpočet riskantních akcí, aby ho dostal nejprve z podolského lazaretu a později z pankrácké věznice, ale neváhal kontaktovat i exilovou vládu v Londýně a přesvědčovat je, aby Mašína s Balabánem vyměnili za německé zajatce.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
co k tomu říct. Výborné jako
co k tomu říct. Výborné jako vždycky
Působivé!
Působivé!
Drsná scéna,
jeden tak nějak víceméně zná, ale Ty to dáváš do kontextu, zpřesňuješ a činíš zapamatovatelnější! Díky.
Další skvělý kousek mozaiky!
Další skvělý kousek mozaiky!