Všichni do jednoho
Odehrává se okolo roku 1957 - Tom Raddle žádal o místo v Bradavicích, ale byl odmítnut, Minerva právě začala učit.
Minerva se vyčerpaně svalila do křesla a vděčně přijala nabízený čaj. Na pobídnutí se pustila do vyprávění: "Zadala jsem třeťákům esej, měli ji odevzdat do dneška. A na hodině? Ticho po pěšině! Všichni do jednoho mi řekli, že žádný úkol nebyl... Co s nimi mám dělat?"
"A vážně jsi tu esej zadávala?" zeptal se jí Albus.
"Samozřejmě!" odpověděla podrážděně.
"A stejně ti všichni tvrdili, že ne?"
"Všichni. Do jednoho," vydechla zklamaně.
Ředitel se na ni zeširoka usmál.
"Albusi, vážně, tohle není vtipné!"
"Vlastně docela ano. Možná nejsou nejpracovitější, ale umí držet pospolu. A to je to, co teď potřebujeme nejvíc."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No jestli to s tím optimismem
No jestli to s tím optimismem není trochu přehnané, Brumbále. :-))
Díky za komentář, optimismu
Díky za komentář, optimismu sice není nikdy dost, ale je pravda, že by člověk zase neměl být úplně naivní :)
No, taky mi to tak připadá.
No, taky mi to tak připadá.
xxx
obdivuhodné, u nás se vždy našel nějaký Hujer.
Díky, já jsem tedy taky nikdy
Díky, já jsem tedy taky nikdy takovou soudržnost ve třídě nezažila, ale bylo by to pěkné (z pohledu žáků, ze strany učitele už asi tolik ne :D)
Opět mistrovský kousek,
naprosto živě a přesně podáno, kreslíš před očima, ředitel je moudrý pán, líbí!
Opět mockrát děkuji a jsem
Opět mockrát děkuji a jsem ráda, že se drabble líbí :)
Jo, Brumbál si v tom vždycky
Jo, Brumbál si v tom vždycky najde to svoje. :D Ale chudák Minerva...
Díky! Minervy mi je taky líto
Díky! Minervy mi je taky líto, i když jak víme z knížek, nakonec to zvládne :)