Pět šperků
Modré oči, plavé vlasy, půvab pohybu. Skromný optimismus, ušlechtilá dobrosrdečnost. Mladý, ještě před dvacítkou, takový býval.
Uštěpačná moudrost, která nezraní. Opatrný svit rozumu a trochu povznesené smýšlení o lidech slabšího ducha. I takový býval, když se poznal se světem.
Klid v samotě, ostentativní kroky navenek, věčná nespokojenost s očekáváním. Bývaly doby, kdy se toužil skrýt.
Život ve vleku a v úprku, přejímání barev ze všech stran. Hodit za hlavu. Zkusit neuvažovat. Ztrácel trpělivost.
Tvrdohlavost spolčená se spokojenou odevzdaností. Štiplavé šibalství. Kroky stranou.
Každá nesla jeho otisk. Stárnul. V nich však viděl pramen tekoucí dál, jakkoliv si z nich rád utahoval.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
hezký
hezký
Aw, on má stejně něco do sebe
Aw, on má stejně něco do sebe <3
Awww, dcery svého otce. A
Awww, dcery svého otce. A všechny jsou tu úžasné.
Jé. To je moc pěkný. :)
Jé. To je moc pěkný. :)
Krasosmutné, nostalgické
Krasosmutné, nostalgické
To je moc pěkné.
To je moc pěkné.
Je hezké, jak v nich vidí sám sebe. Já v těch mladších vždycky viděla spíš matinku :)
...
souhlasím, ta nejmladší je celá maminka, ale ty starší mu to bohatě vynahradí
Fakt pěkně píšeš a máš takové
Fakt pěkně píšeš a máš takové poetické obraty.
Moc hezky vymyšlené, a to jsem Pýchu a předsudek nečetla.
Velice pěkné
a docela výstižné :-)
To je krásné.
To je krásné.
Krásné!
Poslední věta velmi silná, zajímavý je motiv, zda se děti liší i podle toho, v jakém vývojovém okamžiku lidského osudu byly zplozeny...
Díky moc! Právě tak nějak
Díky moc! Právě tak nějak jsem to myslela. Asi to tak docela nefunguje, ale ta idea mě na chvíli chytla.