Vzpomínat i zapomínat
Trocha poezie k večeru.
Není to láska, není to zlo... Jenom se nám to nepovedlo. Vzpomínat i zapomínat, a voči při tom zavírat...
Marně se otáčí
hledí mu do očí
On už ji nevnímá
na jinou se usmívá
Byla to asi
iluze, chyba, sen?
Přání snad
aby měl ji rád
Tisíce bodláčků
teď nosí v srdci
však svoji porážku
neuzná přeci
Je vítězkou
co prohrála
Už tehdy
když naivně
maličké bodláčky trhala
Marně se otáčí
v srdci má bodláčí
To srdce
ztěžklo velice
Kam se asi poděla
louka plná podběla
a dalšího kvítí
Zmizela
Docela
Umřela
Slunce pořád svítí
kam zmizelo kvítí
Zbylo jen bodláčí
Jeden pohled nestačí
tak se pořád otáčí
Hledí mu do očí
a místo slunce
vidí v nich bodláčí
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásné...
Krásné...
Kujuuu :-*
Kujuuu :-*
Básnička smutně ze života.
Básnička smutně ze života. Velice se mi líbí ten závěrečný obrat.
Jojo. Ale z bolesti se
Jojo. Ale z bolesti se většinou inspirace čerpá nejlíp :) Děkuji moc!