Když mezi námi propast
Lidé mu nepřestávali dělat starosti. Jistě, poslouchal je a snažil se pomáhat, ale přesto cítil jistou osamělost. Rozuměl jim, ale nechápal je. Chyběl mu jejich dotek.
Věděl, že oni mu naproti nepřijdou, a tak se rozhodl vyjít jim naproti sám. Opustil svůj příbytek a žil s nimi. Mluvil s nimi. Jedl s nimi. Viděl z jejich úst splývat stony i smích. Dotýkal se těch, kterých se nikdo dotknout neměl, a uzdravoval je. Mnozí ho milovali a nemnozí nenáviděli a on konečně pochopil, za koho má zemřít.
Třiatřicet let po svém vtělení tak mohl říci: „Bože, nelituji, že jsi učinil člověka.“
Je to trochu (možná dost) apokryfní, ale tak nějak se mi ta představa vtělení jako skutečného pochopení člověka líbila.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ano, to se mi taky líbí
Ano, to se mi taky líbí
Krásné. Moc se mi to líbí.
Krásné. Moc se mi to líbí.
Mně se ta představa zdá taky
Mně se ta představa zdá taky celkem věrohodná :o)
Paráda, zasáhlo mě, moc líbí.
Paráda, zasáhlo mě, moc líbí.
Zajímavé,
já to nikdy nepochopil (že ho učinil).
:( Ale to je docela smutné,
:( Ale to je docela smutné, nemyslíš?
Mně to přijde úžasné; s
Mně to přijde úžasné; s apokryfností (apokryfitou? Apokryčností?) prostě s tutím nemám žádný problém. A o větě "Rozuměl jim, ale nechápal je" budu ještě dlouhou chvíli přemýšlet.
Zajímavé.
Zajímavé.
Mně se nejvíc dotkla tahle
Mně se nejvíc dotkla tahle věta: Věděl, že oni mu naproti nepřijdou, a tak se rozhodl vyjít jim naproti sám.
Velmi krásně napsané.
Velmi krásně napsané. A ten důvod pro to všechno se mi moc líbí.
Zase krásné drabble.
Zase krásné drabble.
Děkuji moc za krásné
Děkuji moc za krásné komentáře, jsem ráda, že to něco řeklo. :)