Poražený
Na palubě Nemesis zhruba ve stejné době jako Setkání
Za inspiraci děkuji kopapakovi, bez něj (a hlavně jeho básničky a taky utkvělé představy karafiátu na klopě) bych asi ještě teď tápala v temnotách :-)
----
Kapitán Bertrand seděl za stolem ve své kajutě. Co chvíli si promnul pravé rameno. Ránu mu lodní felčar už dávno ošetřil, ale na košili stále svítil krvavý květ v místě, kde ho zasáhla kule z nepřátelské muškety. Roztřeseně zapisoval hlášení do lodního deníku:
21. prosince jednu hodinu po poledni: střet s nepřátelskou fregatou Skřivánek, 32 děl...
Nervózně okusoval špičku brku. Jeho nadřízené nepotěší, že ho na ústup zahnala malá fregata. Fregata která se jeho Nemesis nemohla rovnat ani palebnou silou ani velikostí posádky. Pyšně si myslel, že ji porazí. Zničí. Místo toho opouštěl bojiště sám raněný a se staženým chvostem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nádhera.
Jsem rád, že tě to inspirovalo.
U mě ti kapitáni měli míň štěstí.
Děkuju. Bertranda bych zabít
Děkuju. Bertranda bych zabít nemohla. Možná někdy... ale ne teď a ne takhle. Anonymně. I když uznávám, že ne vždy mají kapitáni štěstí.
Měl to vo fous...
Měl to vo fous...
Zubatá má trpělivost.
Žně všude kolem.
Nespěchá.
Počká...
Smutné, ale hezky napsané.
Smutné, ale hezky napsané.
Děkuji.
Děkuji.