Zbytečná léčba
Fandom: realita (tentokrát na vlastní kůži)
Návrat domů je noční můra. Zakopnu hned za dveřmi. Z nových sandálů jsou pantofle dobré tak leda na zahradu. Po kuchyni se válí cáry novin a odpadkový koš leží dnem vzhůru. Na koberci se šklebí dvě mokré tmavé skvrny a pod stolem je dokonce…
Ne. Dost. Končím. Kde je to zvíře?!
Strnu. Štěně sedí u zrcadla, olizuje svůj odraz a pláče. Zřejmě v něm vidí brášku, po kterém se mu stýská.
Šok trvá jen chvíli. Beru ho do náruče, a když se mi čumáčkem otře o tvář, vím, že téhle nemoci znovu podlehnu. Láska ke čtvernohým miláčkům je totiž nevyléčitelná.
Pá, 2010-04-30 10:12 — Danae
Tak teď ze mě chvíli
Tak teď ze mě chvíli nevyrazíš nic jiného než rozněžnělá citoslovce!
Pá, 2010-04-30 13:00 — Jacomo
Klidně si óchej
Klidně si óchej a áchej po libosti :-)
Čt, 2010-04-29 23:06 — ioannina
To s tím zrcadlem... tyjo...
To s tím zrcadlem... tyjo... to by člověk musel být ze šutru.
Čt, 2010-04-29 23:13 — Jacomo
Viď?
Do té doby to bylo prostě jen štěně, ale u toho zrcadla jsem pochopila, že tu chlupatou kuličku budu bezmezně milovat.
Čt, 2010-04-29 22:59 — Profesor
Jé, fňuk. Tohle je tak
Jé, fňuk. Tohle je tak krásné. Na štěňátko se prostě nejde zlobit.
Dávám jedna s kostičkou pro psíka.
Čt, 2010-04-29 23:03 — Jacomo
Díky.
Hned mu ji jdu hodit. Ten bude rád, i když už není štěně.
Čt, 2010-04-29 22:56 — Peggy
Já Ti tak rozumím! Moc krásné
Já Ti tak rozumím!
Moc krásné drabble, oceňuju nápad i citlivé zpracování.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.