Básnictví a pravda

Obrázek uživatele Dangerous

Fandom: RPS
Poznámka: Název této double drabble jsem si vypůjčila od J.W. Goetheho.

Měkká lenoška už neskýtala tolik pohodlí, měl-li ji náhle celou pro sebe. Vstal proto, a poněkud rychleji přistoupil k příteli, jenž mlčky hleděl z okna.
„Friedrichu, snad abyste mi to napsal v dopise.“
„Když svíčka v noci dohoří, končím vždy i svůj dopis. Dnes trávím večer s vámi – a ještě bych vám psal?“
Johann se nemohl neusmát. Přikročil ještě blíže, téměř se dotýkal přítelova oděvu.
„Celý život má smysl díky smyslům, příteli. Nezačínejte zase! – A nebo začněte – prosím. Uměním je celý život sám, nezavírejte před ním oči! Pište…“
Friedrich se zachvěl. Nabízený brk si nevzal. „Mám svůj! Dobrou noc, Johanne.“

Hledám zas: Klid, který jsem jako mladý neměl, mě v této chvíli – letech – zase opustil.
Nalezl jsem zas: Odvahu, kterou jsem jako mladý neuváženě oplýval a pak ji ztratil…
Okamžik měl jsem osloviti, když času bylo dostatek. Odešel jste, příteli…
A já znovu četl Rukavičku vaši – rukavičku svoji… Odpusťte, příteli… když i pozorným očím zůstal smysl skryt celého čtvrt století.
Snad směl bych vás vyrušiti? Ve spánku, ze kterého se vytrhovati nemá?
Psal jste, jak jste mohl; vím.
Hledám zas: klid, který malý Weimar přinesl mé duši. Snad už jen hrob, ve kterém vedle mne budete se mnou moci rozmlouvat?

Fandom: 
Rok: 
2010
Komentáře (archiv): 

Ne, 2010-04-25 10:59 — Profesor
Hezké. Romantismus hadr.

Hezké. Romantismus hadr.

Ne, 2010-04-25 11:21 — Dangerous
Aneb vrácení se na stará

Aneb vrácení se na stará kolena k Sturm und Drang. Děkuji.

Ne, 2010-04-25 04:21 — Lejdynka
In einem Löwengarten, das

In einem Löwengarten,
das Kampfspiel zu erwarten
sass König Franz.
Und um ihn die grossen der Krone
und rings auf hohem Balkone
die Damen in schönem Kranz.
(pardon. já musela. já ji mám tak ráda.)

Tohle je jedna z nejlepších věcí, které jsem tu od tebe četla.
Děkuju za připomenutí toho, že i německý jazyk má své mistry, na které je nutno pamatovat.
-sentimentální-
Verweile doch, du bist so schön.
Je to úžasné, a dokonalé. Víc slov nemám.

Ne, 2010-04-25 11:28 — Dangerous
Ach, já věděla, že to poznáš,

Ach, já věděla, že to poznáš, že se jedná o baladu! A Fausta taky. :)
Děkuju moc za pochvalu! Moc si jí vážím.

Nejvíc jsem přemýšlela nad částí, kdy K. toho rytíře provokuje, ale tak moc, až rytíř její lásku vzdá. FS se sice nevzdal, ale vždy si udržel své racionální dekórum, jakkoliv ho JWG chtěl k něčemu přimět. Protože, přiznejme si to, JWG byl strašný živel a provokatér. :)
No a do toho fakt, že byla napsána v roce balad, mi mé teorie ještě podpořil. :)

Und zu Ritter Delorges spottender Weis’
Wendet sich Fräulein Kunigund:
„Herr Ritter, ist Eure Lieb’ so heiß,
wie Ihr mir’s schwört zu jeder Stund,
Ei, so hebt mir den Handschuh auf.“

Und der Ritter in schnellem Lauf
Steigt hinab in den furchtbaren Zwinger
Mit festem Schritte,
Und aus der Ungeheuer Mitte
Nimmt er den Handschuh mit keckem Finger.

Und mit Erstaunen und mit Grauen
Sehen’s die Ritter und Edelfrauen,
Und gelassen bringt er den Handschuh zurück.
Da schallt ihm sein Lob aus jedem Munde,
Aber mit zärtlichem Liebesblick –
Er verheißt ihm sein nahes Glück –
Empfängt ihn Fräulein Kunigunde.
Und er wirft ihr den Handschuh ins Gesicht:
„Den Dank, Dame, begehr ich nicht“,
Und verlässt sie zur selben Stunde.

(Pro neněmčináře to jsou poslední tři sloky.)

Út, 2010-05-04 01:51 — Lejdynka
Když já to ráda. Málo věcí já

Když já to ráda. Málo věcí já z němčiny a Německa ráda, ale tohle netypicky hodně moc.
Není vůbec za co, jsem ráda, že máš radost :o)

A taky tě tam napadají slashová pokračování? Třeba na něj aus hohem Balkone kouká nějaký pěkný panoš :o)
Věřím, že F.S. byl rozhodně klasičtější, než G. Už jenom to, co psali a jak to psali...jo, byl to provokatér. O tom žádná. A ráda bych znala alternativní konec - jak by to dopadlo, kdyby se mu F.S vzdal? Vzdal by se? Neuchoval by si přeci jen svou nezávislost, odtažitost a to všechno? Fungovalo by to? Dokázal by ho G. oživit?
Ano, víš, co jsi tím vložením sem způsobila? Že jsem si to začala znovu recitovat a odemlela jsem si to třikrát, s naprosto neposlouchatelným Deutsches Akzent a prezentačním divadelním přednesem. Ještěže nikdo nebyl doma :oD

Ne, 2010-04-25 00:08 — Kleio
Časově opravdu tip ťop. :) A

Časově opravdu tip ťop. :)
A co se týče hodnocení díla, momentálně nejsem schopná formulovat něco, co by dávalo smysl. Vím je, že se mi to hrozitánsky líbí. Je v tom ten podivný smutek a věčné hledání, melancholie z toho neustálého míjení. Tak chtěli, a přesto se neměli. A teprve k stáru si uvědomil, že co hledal, měl dlouhou dobu těsně na dotek.
Pokoje jejich spojeným duším...

Ne, 2010-04-25 00:20 — Dangerous
To jo. :)A až k stáru si

To jo. :)
Děkuju moc. A až k stáru si uvědomil, jaká jeho střední léta ve Weimaru vlastně byla. Najednou se cítil zase jako po studiích, což jako uvědomění k stáru není moc příjemná věc. A tak se nakonec rozhoupal...
Btw, Rukavička byla napsaná v roce 1797 (který se nazývá rokem balad, btw), plus přibližně 25 let a dostáváme se k roku, kdy onemocněl a musel do lázní, potkal Ulriku atd. - a přestože ho to zaměstnalo dostatečně, stejně to nebylo to, co hledal. :) (Protože pak si nechal Schillera přestěhovat... I když to trvalo dalších patnáct let.)

-A A +A