O opici, která byla celou dobu ptáčkem
Mí čtenáři vědí, že mé postavy někdy mluví jako zfetované. Často neudrží myšlenku. Nechápou souvislosti. Jsou divné a nedávají smysl. Tak bych asi představila zvláštní pohádku, kterou si z prstu cucá maminka, která zároveň myslí asi na tisíc věcí. Ty se jí očividně slily dohromady. Posluchačce to naštěstí neva.
„Bylo nebylo, v dalekém pralese žila opice.“
Anetka se zahihňala.
„Byla kouzelná, protože dokázala proměnit všechno mrtvé zase v živé. Byla ale moudrá a nikdy svou moc nepoužívala, protože věděla, že mrtvé věci mají zůstat mrtvými, i když je to smutné.“
„A co dál?“ povzbuzovalo děvčátko matku.
„Pak se rozhodla vyšplhat na nejvyšší strom v pralese.“
„A nespadla?“
„Rozhlédla se po krajině a zjistila, že je vlastně ptáček. Roztáhla křídla a odletěla.“
„A vrátí se někdy?“
Usmála se a políbila dcerku na čelo. „Obkrouží celý prales a až se bude vracet, zamává ti. Říká se tomu recyklace.“
Šlo se spát.
Recyklace dvakrát - oživování mrtvých a obkroužení pralesa (totiž cyklus letu, recyklace jako opakování cyklu ;)).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hezká pohádka.:-)
Hezká pohádka.:-)
Děkuju :)
Děkuju :)
Aneta měla skvělou maminku.
Aneta měla skvělou maminku. Takhle jí vyprávět originální pohádky.
Neměla ji dlouho, ale skvělá
Neměla ji dlouho, ale skvělá byla :).
Ale je to pěkná pohádka :-)
Ale je to pěkná pohádka :-)
Děkuju :)
Děkuju :)