Rád jsem tě tehdy praštil
Je to asi slabší (snad ale ne proti kánonu), v podstatě prvoplánové a vůbec. Řekla bych to zhruba tak, že „dvacet minut do půlnoci a já nemám drabble“ je o kus krásnější starost než „za týden jsem chtěla mít dopsanou diplomku (a zatím ani nemám data)“ O:)
Tolik let byli malí nepřátelé. Tedy nepřátelé byli velcí, ale oni sami byli malí.
Proháněli se po redmontském panství a prováděli si různé naschvály a lumpárny. Občas do svých sporů zatáhli další lidi, občas je další lidi krotili.
Vyrostli, zestárli, ale jejich spory to neutlumilo. Na jejich souboj o dožínkové slavnosti se nedalo tak docela zapomenout.
Pak na okamžik postupně stáli tváří v tvář smrti a nepřátelství se přetavilo v přátelství. Přáteli zůstali dalším smrtelným nebezpečím navzdory.
Myšlenky Willovou hlavou jen prolétly, na víc nebyl čas.
Viděl hořící most. Horáce.
Jejich dávné nepřátelství a spory najednou vůbec nevypadaly tak vážně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí
a posílám kachnu!
To je hezké.
To je hezké.