Lasička
Marigold vstal z lože, protáhnul se a zálibně se ohlédnul na dívku v přikrývkách. Nějaká dvorní dáma, jak jen se jmenovala – Lucille, Lacille? Dřív než se mu podařilo potichu vytratit, s prásknutím se rozrazily dveře.
Bard zblednul. Její knížecí jasnosti Anně Henrietě se někde podařilo ze zdi strhnout gizarmu. Zbraň tam byla jen na ozdobu a pravděpodobně byla úplně tupá, přesto vypadala děsivě.
„Lasičko, víš přece, že miluji jen tebe!“
„Ty chlívníku! Ty škrabale! Ty nulo! Ty…“
Marigold nečekal, jakými dalšími přívlastky ho počastuje, a vyběhl dveřmi na zahradu. Poprvé za dlouhé týdny si postesknul, že měl odjet s Geraltem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chachá, dobře mu tak.
Chachá, dobře mu tak.
Tak to je naprosto přesný
Tak to je naprosto přesný Marigold. :)