Probuzení
Ranní slunce ho zašimralo na tváři v tu chvíli, kdy osoba vedle něho spustila své štíhlé nohy z postele na zem.
„Dobré ráno,“ upřela na něho rozzářený obličej.
„Dobré,“ zavrčel. Nesnášel vstávání. Nesnášel rána. Ona to věděla, proto si z jeho ranních nálad nic nedělala.
„Vstávej, šup,“ povzbudila ho pohozením dlouhých zrzavých vlasů, svázaných do copu.
„No jo furt, horší jak chřipka,“ zabručel do polštáře a otočil se tváří pryč od okna.
„No tak, je hezky,“ nedala se odbýt.
„No jo furt, ty máš taky starosti.“
„Já sice mám starosti, ale ty máš mě, a to jsou jen krásné starosti.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jednoduché, přímočaré, krásné
Jednoduché, přímočaré, krásné. :)