Přízemní obtíže cestovatelů časem
„Měl bys něco sníst,“ založil si Jáchym poloprůhledné ruce na poloprůhledné hrudi.
„To mi říkáš zrovna ty?“ odsekl Filip. Nepoznával nic z toho, co před ním leželo. Byl rád, že rozliší, co je jídlo a co nádobí.
Budoucnost ho neustále mátla.
„Alespoň banán,“ pokračoval Jáchym. Tentokrát se rozhodl být alespoň trochu nápomocný a ukázal na podlouhlou žlutou věc.
„Je v nich hořčík,“ dodal. „Prevence deprese je v důležitá.“
Filip netušil, co je hořčík, prevence nebo deprese. Jáchymovi ale věřil, a tak vzal žlutou věc do ruky a obezřetně se do ní zakousl.
Duch se škodolibě zachichotal: „Musíš ho napřed oloupat.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jáchym je prostě furt stejnej
Jáchym je prostě furt stejnej. To je dobře :-)
Líp bych to nenapsala :) Je
Já jsem asi ráda, že ho furt
Já jsem asi ráda, že ho furt ještě trošku umím.
Ten první dojem už ale nikdy
Ten první dojem už ale nikdy nesmaže. :)
Ale jo, Filip je
Ale jo, Filip je přizpůsobivej.
Tentokrát má Jáchym ve všem
Tentokrát má Jáchym ve všem pravdu :-)
To on má skoro vždycky ;-)
To on má skoro vždycky ;-)
Jáchym je potvora, že to
Jáchym je potvora, že to Filipovi neřekl rovnou :o)
To zas nepopírám.
To zas nepopírám.
sice fandom neznám (za což se
sice fandom neznám (za což se omlouvám), ale pobavilo i tak.
Neomlouvej se! Ono ho v tuhle
Neomlouvej se! Ono ho v tuhle chvíli ani nemůžeš znát, protože to, co z něj existuje je zrovna intenzivně přepisováno. Ale jsem moc ráda, že to funguje i bez toho.