Smělé plány
Panství Ravenlock (nechutná vykradačka Pýchy a předsudku - na mém LJ).
Pan Willibald Mollins nikdy nebyl bystrý. Ani jako chlapec, tím méně jako dospělý. A jeho vrozená a rodiči podporovaná sebedůvěra mu neumožňovala to na sobě pozorovat, tím méně mít snahu něco s tím dělat. Ale i on začínal chápat, že když shodou náhod, které snad ani náhodami být nemohou, se mu nedaří být se sestřenkou o samotě a že se i pan Bonnet, při zavedení řeči na toto téma, chová, jako by byl hluchý... nu, co se dá dělat. Místo klasického a obřadného požádání ji o tom zpraví prostě a jasně. Však v budoucnu si obřadnost nahradí v něčem jiném.
A jak na to tak koukám, opisování od Zuzky, takže pokud nebude uznáno, nebudu se zlobit...
A stejně, pokud by někdo chtěl něco napsat, tak může říct...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já ho přetáhnu!!! Pusťte mě
Já ho přetáhnu!!! Pusťte mě na něj už konečně, já ho chcu praštit pantoflí!!!
A ne, myslím, že mě nevykrádáš. Willibald a William nejsou snad ani bratranci z druhého kolene, ne ne, nejsou :) (Páč Collinse bych sice taky přetáhla, ale proti Mollinsovi je to ještě slabej odvar)
Ty a zbytek rodiny...
Ty a zbytek rodiny...
Myslím si, že Mollinse jsem přepískla. Člověk z té společenské vrstvy snad ani nemohl být takový buran...
ále mohl. Venkov a izolace
ále mohl. Venkov a izolace udělají své. A přehnané sebevědomí.