Bez cíle
Jsou čtyři ráno a já opět ne a ne usnout, přestože jsem k smrti unavený. Moje hlava ale bohužel není. Nemůžu přestat myslet a čím více myslím, tím více mne to bolí. Nakonec to vzdávám, oblékám se a jdu ven. Procházím se po liduprázdné letištní ploše a rozhodnu se naskočit si do své Slightly Dangerous. Tady se cítím jako doma, v tomhle kokpitu, kde je vše přesně tam, kde má být. Pořád přemýšlím. V zoufalství startuju motor a vzlétám. Pomalu stoupám do tmy. Už je mi vše jedno. Letím, ale nevím kam. Jako stopař bez cíle. Jako vítr pustou krajinou.
Mozkobouření je v tomto případě Berryho záchvat deprese.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je to úplně hmatatelný. :(
Je to úplně hmatatelný. :(
Děkuju. :)
Děkuju. :)
Atmosféra
Vtáhlo mě to do příběhu.. Super
Díky! :)
Díky! :)
začala jsem se bát, aby
začala jsem se bát, aby neusnul za kniplem někde nahoře... Ale úplně ho chápu.
To já taky...
To já taky...
Tak snad si to po ránu
Tak snad si to po ránu nevylepší ještě blouděním.
Snad... :)
Snad... :)
Velmi působivé.
Velmi působivé.
Děkuji!
Děkuji!