Milost

Havit byl pryč. Stačil jeden pohled a věděla, že její milý je jenom dalším divokým zvířetem s přelámanýma nohama, které už nikdy nevstane. Stále dýchal, ale divoká rostlina se přiživovala na jeho tepajícím srdci. Tak je proklála šípem.
Když Talia ucítila, jak se jí něco omotává kolem kotníku, dovolila se přistoupit blíž a pohladit Havita po tváři. Pak se rozhodla jej následovat.
Zatímco krvácela, hlavou jí probleskla myšlenka, že možná neumírají naposledy. Že skutečně možná zemřou až tehdy, když se z myslí ostatních vytratí poslední vzpomínky na ně. Na rozdíl od jejich první smrti to však nebylo v její moci.