Něco jiného
Bylo zvláštní sledovat ho a vidět...
Vidět opravdového Merlina, nejspíš. Ne naivního a nemotorného mladíka, ale tuhle zvláštní bytost se zlatýma očima a výraznou aurou... moci.
Artuš se slabě zasmál. Moc.
Slovo, které se k jeho osobnímu sluhovi vůbec nehodilo.
"I když jen bohové vědí, co jsi vlastně zač," zamumlal.
Merlin s sebou trhl.
"Jsem tvůj sluha a ty můj pán," řekl upřímně. "Navždy."
A Artuš... tomu věřil. Věřil, že kdyby si přál, tak by čaroděj sám dobrovolně položil hlavu na špalek.
Merlinova loajalita ho někdy až děsila.
(Byl jí hoden?)
"Ne," řekl pomalu.
Možná byl čas...
"Jsme něco jiného."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uíííp! *inteligentní reakce
Uíííp! *inteligentní reakce došly*
*seconded*
*seconded*
*na víc se nezmůže, je z ní rozteklá růžová loužička*
Já se přidávám do loužičky.
Já se přidávám do loužičky. Konečně mu to docvaklo!
To je moc pěkné!
A Merlin si to zaslouží! Skvěle uchopeno téma.
..
Tak to je zlaté (a nejen očima) :)
Awww, úplně se roztékám! :D
Awww, úplně se roztékám! :D
No, rozhodně bylo načase. Moc
No, rozhodně bylo načase. Moc pěkné drabble :)