Horská dráha 2

Obrázek uživatele neviathiel
Rok: 
2016
Obdarovaný: 
strigga

Schůzka se koná za nonstopem na periferii Vídně. Jacek sedí na nejméně rozbité lavičce vedle Metfrieda Hexera, šéfa práterských pašeráků, který celý ten policejní průvan přežil bez úhony a v průběhu vyšetřování a soudních procesů ani nepadlo jeho jméno. Jacek si dýchne na dlaně, prokleje svůj pitomý nápad nevzít si zimní bundu a zapřemýšlí, jestli dřív zmrzne, anebo uvidí zástupce tajné organizace, jejíž jméno v procesu také nepadlo. Zatím.
Z mlhy se vynoří nenápadný muž nejasného věku. Ideální špion. Jakmile vám sejde z očí, zapomenete, jak vypadá.
„Dobrý den,“ řekne mu Jacek. Žádná jména.
„Nuže?“ pobídne je zástupce knižní němčinou. „V čem spočívá ta laskavost, o kterou jste chtěli požádat?“
Jde rovnou na věc. Možná taky podcenil ranní mrazíky.
„Naše kontakty zůstávají důvěrné,“ řekne Hexer stejným nejistě pomalým tónem, možná nevědomky. „Za předpokladu, že někdo nepromluví.“
„Ano?“ Zástupcův výraz se ze zvědavého změní v číhavý.
„Měli jsme komplikace,“ upřesní rychle Hexer, když si uvědomí, co řekl. „Nepovedlo se nám zavčasu odstranit klíčovou svědkyni. Promluvila u soudu a je stále naživu, což pro další případné svědky není dobrý příklad.“
„Chápu.“ Výraz se mění v neutrálně vyčkávavý.
„Magický útok by byl podezřelý,“ dodá Hexer.
„Rozumím.“ Zástupce přikývne. „Takhle pracujeme jen ve výjimečných případech.“
„To je dobře,“ ozve se Jacek. „Nikdo nebude hledat spojení mezi ní a vámi.“
„Budeme pochopitelně potřebovat detailní informace.“
Hexer se obrátí na Jacka a ten vytáhne zpod kabátu složku, jejíž obsah včera okopíroval z vyšetřovacích spisů, když byli kolegové na obědě. „Jde o tajné materiály,“ řekne.
„Na takové jsme zvyklí,“ odtuší zástupce. „Už v našem vlastním zájmu nepadnou do nepovolaných rukou.“
Když zástupce zmizí v ranní mlze, Jacek a Hexer čekají, dokud neuslyší startovat motor jeho auta. Jacek má knedlík v krku. Každým krokem zabředává víc a víc do potíží.
„Vědí to Kosturakovi?“ zeptá se do ticha.
Kosturakovi jsou mocný klan, který drží pod palcem černý trh s magickými předměty na východní Ukrajině. Hexer se jako první obrátil na ně. I tehdy s sebou vzal Jacka. Patriarchův syn proklel Michajlovičovou před jejich očima. Něco se nepovedlo a Kosturakovi oznámili, že od ní dávají ruce pryč.
„Ne,“ odpoví Hexer.
„Měli by to vědět,“ namítne Jacek. „Nechtěl bych je naštvat.“
„Povíš to starému osobně?“
Jacek mlčí. Z té představy mu běhá mráz po zádech.

Sobota ráno je zabitý čas. Aleksandr chvíli bloumá po centru, než najde útulnou čarodějnickou kavárnu, která už má otevřeno. Objedná si snídani a kávu a jde do koupelny. Chvilku zírá do zrcadla na černou skvrnu ve svém vlastním oku. Nechce si na ni zvyknout. Opláchne si obličej. Na pravém spánku má přeložené vlasy. Vztekle je urovná. Cestou ke stolu vezme ze stojanu noviny.
Když vypije asi polovinu kávy, přijde k němu číšník a opatrně se zeptá: „Pan Kosturak?“
Aleksandr zvedne hlavu a okamžitě zapomene, co četl. „Ano?“
„Máte hovor přes vodní síť.“
Následuje číšníka ke středověké studni v zadní části domu a přemýšlí, kdo ho shání tak naléhavě. Z rodiny používá vodní síť jen máma, která takhle brzy nevstává. Něco se muselo stát, uvědomí si a zbytky ospalosti jsou definitivně pryč.
Opře se o kamennou zídku a nakloní nad hladinu. Z vody na něj zírá povědomý obličej. Ten policajt na výplatní pásce práterské party, co před třemi týdny Aleksandra okatě okukoval u táty v pracovně. I teď na něj zírá jako na svatý obrázek.
„Zahradka,“ řekne nervózně češtinou s rakouským přízvukem. „Nedávno jsme se viděli.“
„Vzpomínám si.“ Tuhle zakázku si pamatuje velmi dobře. „Jak jste mě našel?“
„Pomocí stopovací mapy v práci.“
„To myslíte vážně?“ prohodí Aleksandr. Až dovolá, musí obnovit štít proti stopování.
„Neměl jsem jinou možnost. Nikdo mě neviděl. Volám z veřejné studny.“ Zahradka se ošije a nervózně rozhlédne.
„Copak vás k tomu vedlo?“ Aleksandr se přistihne, že napodobuje zlověstný úsměv a tón hlasu svého otce.
Zahradka se obezřetně přikrčí. „Volám kvůli téže zakázce,“ vysype ze sebe. „Hexer ji předal jiné straně. Myslím, že byste to měli vědět.“
„Bezpochyby,“ odsekne Aleksandr. „Komu jste to předali?“
„Militii,“ hlesne Zahradka.
To slovo Aleksandra zároveň přimrazí k zemi a vytrhne ze sobotního rána v kavárně. Zhluboka se nadechne a soustředí na studnu, Zahradku a probíhající hovor.
„Vy kurva z hluzdu zjychaly?“ zařve. Ruce mu málem sklouznou po navlhlých kamenech.
„Jestli to už spustili, nespojíme se s nimi, ale vím, jaké mají informace,“ zablekotá Zahradka. „Můžu —“
„Vy už nedělejte vůbec nic!“ vyjede Aleksandr a plácnutím do hladiny ukončí spojení. Spálí si přitom ruku.

Tržiště se nachází na pravém břehu Lublanice, nedaleko majestátně se tyčíčího hradního kopce se středověkým hradem, z jehož věží lze dohlédnout až k Alpám. Hrad pochází ze středověku a je vystavěn nad uzlem magických cest, který je již stovky let ukotven v hradním kopci. Lublaň stírá rozdíly mezi městem a velkoměstem, starým a novým, magickým a obyčejným. Není zde žádná tajná magická čtvrť. Někteří sousedé umí čarovat. Některé domy slouží jinému účelu, než se na první pohled zdá. V Bogdanově stánku s kouzelnými bylinkami jsou skutečně k sehnání kouzelné bylinky. Darja miluje místní atmosféru. Na trh chodí každou sobotu.
Vzduch je plný vůní. Sušené byliny, čerstvá zelenina, houby, pečivo, čaj a káva ze stánku s občerstvením. Darja vloží do košíku drobný sáček se šafránem od Bogdana, pozdraví několik známých a prohodí s nimi pár slov, prokličkuje mezi frontami zákazníků u stánků s cibulí a bylinkami a pozdraví Adrijanu, která se obratem natáhne pro její koš. Adrijana má nejlepší drůbeží a vejce široko daleko.
„Dvacet vajíček a jedno velké kuře jako obvykle?“
„Určitě máš něco speciálního,“ řekne Darja.
„Krůtí prsa, čerstvá z dnešního rána,“ zazubí se Adrijana. „Chceš čtyři porce?“
„Chci.“
Když se Adrijana obrátí, aby mohla ukrojit z krůtí plece, někdo se dotkne Darjina ramene.
„Neohlížejte se.“ Zašeptání. Polije ji horko. Hlas zná. „Jdeme.“ Její levou dlaň sevře ruka v kožené rukavici.
„Adrijano, odložíš mi to? Za chvíli jsem zpátky,“ vysype ze sebe Darja.
„Jasně,“ přikývne Adrijana, schová košík pod pult a obrátí se k dalšímu zákazníkovi.
„Nezastavujte se, nezrychlujte krok.“ Jde těsně za ní. „Hlavně se nerozhlížejte.“
Blíží se k okraji tržiště. Darja přemýšlí, kterým kouzlem ho uhodí, jakmile budou pryč z davu. On ji vede přímo do fronty u stánku s občerstvením.
„Kam jdeme?“ šeptne Darja.
„Musíme se držet mezi lidmi,“ odpoví Aleksandr. Darja má dojem, že se mu hlas chvěje neklidem. „Držte se u mě. Neodváží se —“
Najednou ji táhne ven z davu, kolem kováře k výloze zlatnictví se zrcadlovými plochami, v nichž Darja zahlédne jejich odraz. Jeho vidí poprvé. Má vlasy po ramena a těžký kožený kabát. Určitě mu ještě nebylo třicet. Jeho odraz se ztrácí v mlze. Je schovaný za posunutým vnímáním.
Zrcadlo.
Darja ví o Aleksandrovi dvě věci. Je oheň a čaruje se zrcadly. Zabodne pohled do rámu dveří.
„Podívejte se do zrcadla, jinak nás nepřenesu,“ řekne tiše Aleksandr.
„Nikam s vámi nejdu,“ odpoví Darja a volnou rukou začne skládat bojové kouzlo.
Tříštění skla jí div neprorazí ušní bubínky. Výloha je pryč a kolem nich hromada střepů. Po zrcadle před nimi se rozběhnou praskliny. Aleksandr přidušeně vykřikne a pustí Darju.
Ona se okamžitě otočí a vyčaruje štít. Aleksandr se drží za rameno. Je bledý jako stěna a po tváři mu stéká studený pot. „Musíme, pryč,“ vyhekne a vrhne se ke dveřím obchodu. Po druhém kroku se mu podlomí kolena.
„Kurva!“ ujede Darje, vrhne se k němu a stiskne krvácející ránu. Ruku má okamžitě od krve. Levačkou vytáhne z kabelky srolované plátěné pouzdro s lékárničkou, které s sebou nosí všude. „Vydržte, vezmu vás do nemocnice,“ řekne, zatímco rozkládá pouzdro a hledá tlakový obvaz.
„Ne,“ zašeptá Aleksandr a malátně zavrtí hlavou. „Ne možu.“
Darja mu levačkou mu rozepne kabát. Tričko pod ním je prosáklé krví. Kabát přijde o jeden knoflík.
„Proč?“ zeptá se Darja.
Už ji nevnímá.

Jacek vyčaruje zvukotěsný štít, jakmile na hladině vody ve dřezu uvidí Metfrieda Hexera. „Sem mi nevolej!“ řekne vztekle místo pozdravu.
„Nemám čas čekat, až se uráčíš být na příjmu,“ odsekne Hexer.
„Co se stalo tak naléhavého?“ zeptá se Jacek. Hexer nikdy nevolal zbytečně a nikdy mu nevolal domů.
„Máš kontakty na kriminálce v Lublani?“
Takže je po všem. Jacek o tom nechce nic vědět. Nechce lítat v zametání vražd pod koberec. V Lublani nikoho nezná. Naštěstí. „Bohužel ne,“ odpoví.
Hexer zakleje. „Pitomci z Militie to podělali nejhorším možným způsobem.“
„Co se stalo?“ zeptá se Jacek napjatě.
„Umístili jednoho idiota u smíšené lublaňské tržnice. Prošvihl první dobrou a Michajlovičová se mu schovala do největšího davu.“
Jackovi spadne ze srdce pořádně velký balvan. Takže nepovedený pokus o vraždu.
„Když se vymotala ven, byla na hranici dostřelu. Idiot to risknul a sundal někoho jiného. Prý si ho nevšiml, svědkové ho taky neviděli. Ten kluk musel být pod posunutým vnímáním,“ dodá Hexer a povzdechne si.
„Jaký kluk? Jak vypadal?“ zeptá se Jacek a radši se chytí dřezu. Nevolnost mu stoupá do hlavy.
„Plus mínus pětadvacet, asi metr osmdesát, delší vlasy,“ vychrlí Hexer, vzápětí se zarazí se a zabodne pohled Jackovi do tváře. „Co se děje? Jsi zelený jak sedma.“
„Máme kurevsky velký problém,“ hlesne Jacek.

>>>

Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

sakra to je dobrý! Normálně jsem z toho na nervy, i když vím, co bude dál

Obrázek uživatele neviathiel

:-)))

Obrázek uživatele ef77

Ty brďo! Atmosféra hustá jak melasa, napětí by se dalo krájet.. Kousala bych si nehty, kdybych si to před časem nezakázala. Pokračování! Rychle!

Obrázek uživatele neviathiel

Ty jo, děkuji za komentík :)
Pokud dneska večer nebudu pracovat do článku, slibuju, že se pokusím s tím pohnout. :)

Obrázek uživatele strigga

Milá nevi,
moc se omlouvám, že na to reaguju tak pozdě! Jsem zapomnětlivý pako, ale snad tě trochu potěší i pozdější komentář.. jsem napnutá jak kšandy! Hrozně se mi líbil popis Lublaně a tržiště, úplně bych se tam chtěla podívat (tys tam někdy byla?). A absolutně sice zatím netuším, která bije, ale třesu se na pokračování. Navíc se mi hrozně líbí děj ve Slovinsku; v Lublani jsem sice nikdy nebyla, ale stejně se mi úplně vybavuje tamní atmosféra (i když můj nejsilnější dojem ze Slovinska je dodneška úmorný vedro :D). Děkuju, Ježíšku!

Obrázek uživatele neviathiel

Tržiště existuje a je okouzlující, s tím kopcem v pozadí, ale nikdy jsem tam nebyla. Jednou bych se tam podívat chtěla.
Z fotky jsem měla dojem, že jsi ve Slovinsku měla chladné počasí. :) Tak to jsem taky trochu netrefila. Snad příští kus bude srozumitelnější...

-A A +A