Reading, 1896
Střetli jsme se jak dva bezejmenné vraky při bouři. Ani slovo jsme si nevyměnili. Přesto ho stále vidím před očima - jeho lehký taneční krok a toužebný pohled upřený k blankytnému nebi.
Zítra dostane kravatu.
Nekonečná noc se vleče - jako rok s roky místo dní. Nemohu spát. Ani ze sousedních cel se neozývá chrápání. Zato slyším tiché modlitby. Poprvé v těchto zdech. Pustou prázdnotou vězeňských chodeb se táhne děs, výčitky svědomí, připomínky našich vlastních hříchů. Stíny víří v divokém reji, hrůzné maškary a příšery se šklebí našemu zoufalství. Naděje umírá.
Zároveň se však rodí vzpomínka, která básníka i odsouzence učiní nesmrtelnými.
Nejpůsobivější tanec stínů, co znám, je popsán v Baladě o žaláři v Readingu.
S vlastní parafrází (za použití některých frází z básně) nejsem vůbec spokojená.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
mně se to teda líbí moc
mně se to teda líbí moc
působivé je i drable
působivé je i drable
Je to dobře beznadějný, vidím
Je to dobře beznadějný, vidím tam vířit kdejaký podivný tvary.
Baladu o žaláři neznám, ale
Baladu o žaláři neznám, ale drabble se mi moc líbí! Až na Baladu narazím, už jen kvůli tvému drabblu si ji budu chtít přečíst.
Děkuji. To je snad největší
Děkuji. To je snad největší pocta, kterou jsem mohla dostat.
Tragické, poeticky podané.
Tragické, poeticky podané.