Konec jednoho hradu
Dneska to bude ponuré...
Slunce již zapadlo, ale vysoké vše stravující plameny dál ozařovaly krajinu. Oranžové světlo vykreslovalo pod okolními stromy stíny, které jako by tančily v rytmu, jímž vítr pohupoval visícími těly. Vzduch byl prosycen dusivým černým kouřem, který stoupal do výše, kde se mísil s těžkými temnými mračny, jež zahalila oblohu na sklonku tak chmurného dne. Zahřmělo a z nebe začaly padat obrovské kapky syčící a praskající v ohnivém pekle, které na ně na zemi čekalo. Tywin Lannister sledoval, jak se pyšné sídlo před jeho očima mění v hromadu zčernalých kamenů a na jeho tváři se rozlil jeden z tolik vzácných úsměvů.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ááá, usmievajúci sa Tywin
Ááá, usmievajúci sa Tywin a Dažde, moja obľúbená pieseň ;)
Mňamka drabble.
Děkuju
Jsem ráda, že se Ti líbí. :-)
Jo, ponuré to je, ale (budu
Jo, ponuré to je, ale (budu se opakovat) já si to snad přečtu. Nebo zkouknu. Nebo něco, ať o tom mám lepší představu. Pěkné drabble.
Doporučení
Nejsem si jistá, jestli mám radši doporučit seriál nebo knihy. Seriál totiž bohužel s postupem času jde s kvalitou lehce dolů, zatímco u knih, se nedá zaručit, že se někdy dočkáš konce, protože George R. R. Martin píše tempem paralyzovaného lenochoda.
Jinak mě ale těší, že se drabble líbilo. :-)