Pouť

Stále jít dopředu. Nezakopnout, neupadnout.
Byla tma, taková tma. Nejtemnější tma, kterou zažil. A ta bolest. Hrozná bolest uprostřed hlavy, dvě malé pulsující rány.
Slyšet cinkot řetězů a sténání. Možná sténá i on. Neví. Kdysi nadával. Jak je to dlouho? Sám netuší.
Nohy rozedřené do krve.
Někdo za ním upadl. Cítil do na řetězech, kterými měl svázané ruce. Jediné to spojení s realitou.
Šel oslepený svým nepřítelem v dlouhém hadu. Šel domů a doufal, že se to zlepší.
Koně. Slyšel jejich kopyta, jak ryjí zem. Přijeli jim naproti.
„Ne!“ Srdceryvný výkřik. Pád na zem.
Ne, nikdy už to nebude lepší.