Blázni
Pokračování neznámého noldorského vojína. Nějak mi ten charakter začíná být sympatický, takže se s ním nejspíš potkáme i příští rok.
Náš velitel byl férový chlap, který chápal, že jeden spokojený voják udělá víc práce než celá skřetí horda.
Zrovna jsme obědvali, když přišel s tímhle: „Napište na kus papíru, co se vám tu nelíbí a při odchodu to hoďte do kotlíku.“
Přemýšlel jsem. Jídlo bylo dobré, výcvik tvrdý, ale žádná buzerace… Nechal jsem papírek prázdný.
Na ranním nástupu vypadal velitel nesvůj.
„Dobře, chlapi. Vím, že to bylo anonymní, ale kde je ten, co nic nenapsal?“
Udělal jsem krok vpřed. Stejně jako voják po mém boku.
Velitel si nás mlčky prohlížel.
„Blázni,“ vydechl.
V modrých očích vedle mě se zasvítily hvězdy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ta poslední věta je strašně
Ta poslední věta je strašně krásná. A jo, víc o něm prosím, budu se těšit na příští rok. ;)
Ty to prostě píšeš tak hezky
Ty to prostě píšeš tak hezky :) těším se na příště!
Na mne to působí strašně
Doufám, že v tomhle příběhu
Doufám, že v tomhle příběhu budeš pokračovat! :-)
:) chci říct: pokračování!
:) chci říct: pokračování! Ale asi už nebude, co? Tak snad napřesrok...