DMD 2020

Obrázek uživatele Owlicious

Nebude vynecháno

Fandom: 
Drabble: 

Jen blázen dělí kořist dřív, než ji vyhraje.
Ale Tomu, kdo zaslíbil, patří země za kopcem, i nejistý mladý národ, kterému ji uděluje.
Do slavnostní nálady shromáždění mužů vstoupí pětice sester.
Otce (stejně jako zbytek generace) ztratily v poušti.
Zbylo po něm jméno, ale ne syn.
Dcery 'chránícího před strachem' přednáší troufalou prosbu.
"Dej nám díl, který by připadl našemu otci."
Unavený pokorný vůdce předkládá záležitost Nejvyššímu, protože odvaha se cení, ale precedenty jsou nebezpečné.
Hospodin přitaká smělosti víry.
Napříště budou v Izraeli dědit v absenci mužských potomků dcery, protože jméno a paměť věrného má v Božím lidu zůstat zachováno.

Obrázek uživatele Terda

Na sever

Fandom: 
Drabble: 

Západnímu větru navzdory se probily zálivem na otevřený oceán. Pak natočily své boky nemilosrdnému dechu blížící se zimy a zamířily k severu. Vytrvale ukrajovaly míle ocelové hladiny. Vystavovaly svá dubová, mědí pobitá těla nepřízni počasí. Černý nátěr zmatněl slanou patinou. Vlny se tříštily o příď a vodní tříšť zkrápěla palubu ledovým závojem. Pevné i zranitelné. Ořechové skořápky ztracené v nekonečné šedé dálavě. Denní chléb těch, co vyplouvají vstříc zimním bouřím.
Nedaly na sebe dlouho čekat. Den se změnil v noc. V divokém tanci živlů se jedna druhé ztratily z dohledu. Zůstaly samy s prchavým přáním, že se snad opět setkají.

Závěrečná poznámka: 

Lodě jsou rozhodně rodu ženského. A jejich úděl je doufám zřejmý.

Obrázek uživatele Rebelka

Jak svět přichází o šovinisty

Úvodní poznámka: 

O'Neill jsem počítala jako jedno slovo.

Drabble: 

Námořní kapitán Dlouhá punčocha si většiny své posádky vážil… ale plavčík Smith a navigátor O'Neill byli prostě blbci.
„Kapitáne, drhnutí paluby je přece ženská práce!“
„Jo, ať to udělá Pipi! Už je jí šest, měla by poznat ženský úděl. Haha!“
„Jo! A mytí nádobí taky! A vaření!“
Kapitán Dlouhá punčocha uznale pokýval hlavou. „To je dobrý nápad, chlapci. Tak jí to běžte říct.“
Nebyli pryč ani minutu, když se ozvala dvě mocná žblunknutí, jako by něco těžkého spadlo přes palubu.
„Já tu žádný ženský poděl podporovat nebudu!“ křičel dívčí hlas.
Kapitán spokojeně zabafal ze své dýmky. „To je moje holka…“

Obrázek uživatele Viktorka

Lacrimarum vallis

Fandom: 
Drabble: 

Zvýšil hlas a přitom udělal první chybu. Ha, slabé místo, vidím náhle. Tudyhle pod krunýř zdánlivě neprůstřelné argumentace vrazím první klín, pak druhý, třetí a je na kolenou. Zašlapu ho do země! Můj hněv se vzedme jako obrovská ohnivá šelma a pak... Nemůžu mluvit. Zase. Zase! Brečím jako malá holka. Velká holka. Holka. Poraženecky utíkám, těžko vítězit v slovní debatě beze slov. Vzteky křičím do polštáře. Proč jsem tak slabá?! Vzlyky se derou posměšně ven. Proč ty, vlastní tělo, mě zrazuješ?! A pak se smiřuji. Náhle, nečekaně. Slovo je meč a já tu nejsem od toho, abych zabíjela, ale milovala.

Obrázek uživatele Lee

Blbý pudl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nehodu.

Drabble: 

Měla rakovinu dělohy. Ale na tom venkoncem moc nezáleželo. Na rakovinu čehokoli nebyl ani zdaleka připravený. Většinou léčil drobné neduhy, nejvíc si troufl na některé chronické problémy, ale do rakoviny by se pustil asi tak jistě, jako by se pudlík vrhl na tygra. (Tj. jenom kdyby byl úplně blbý.) Měl pocit, jako by se mu pod srdcem otevřel veliký vír, který saje a saje...
S přemáháním vymohl na tváři povzbudivý výraz.
„Jděte domů a nebojte se, všechno bude dobré. Uvidíte,“ otočil se a rychle odcházel, aniž ženě věnoval další pohled. Snad si nic neudělá, než na to přijde.
Vír sál.

Závěrečná poznámka: 

Vidíte téma? Je to asi trochu cynicky uchopeno, ale mně se vždycky při motivu dělohy jako výlučně ženské záležitosti vybaví Monty Pythoni a nic už není tak vážné. :D

Obrázek uživatele Vinpike

Nic pro cikány

Úvodní poznámka: 

22. 5. 1978 Straškov-Vodochody

Drabble: 

„Dnes má nástup, ten dacan,“ zavrčí nad pěnou Robert.
„No jo, máš pravdu,“ jeví se Václav, „proto tu není!“
„Ty seš fakt vymaštěnec, vždyť tady nežije!“
„Ale připít na zdraví bychom mu mohli, ne?“
Ťukli a pozvedli dvě umaštěné hořčičné sklínky, když vešel.
„Krim je možná úděl pro ženský nebo gádži, ale ne pro mě!“
„Já se z tebe zvencnu, co teď?“ objímá první Robert.
„Slyšeli jste toho autobusáka tenkrát, ne? Jak jsme bavili o tom unesenym letadle?“
„Že by letěl, kam by se mu zavelelo!“ vzpomíná Václav.
„Právě,“ má promyšleno Milan.
„Kde chceš, vole, sehnat letadlo?“
„Žádný letadlo. Autobus.“

Obrázek uživatele Ness

Výzkum

Fandom: 
Drabble: 

Měla to být rutinní mise. Kontrola napřirozených jevů v běžném, ničím nevybočujícím sibiřském lese. Až na to, že všichni předchozí výzkumníci se vrátili rovnou do blázince... nebo o nich už nikdy nikdo neslyšel.
Nikolaj Petrov přešpápl. Příliš nejistě na svůj vkus. Udělal předběžný výzkum, mluvil s těmi, co měli o štětstí a vrátili se, byť do svěrací kazajky...

Už pět dní pochodu nikoho ani z dálky nepotkal. Přesto se cítí... pozorován. Všechny smysly křičí "Uteč!". Kolem nikdo, přesto místo přímo tepe nedočkavostí.

Vybaví si šílený šepot vězne ve svěrací kazajce.
Ty stromy mají oči!
Pod nohama mu tiše třupe jehličí.

Obrázek uživatele Faob

Když dcera matkou

Drabble: 

-Matko, neposlechla jsem tvé varování, divá touha mne vehnala do náruče netvora!
„Neplač, dcero, však tě ochráním.“
-Ale co mé robě?
„Dítě nelásky není dítě!“
-Co to pravíš, matičko? Ty jsi otce, budiž mu země lehká, milovala?
„Inu, ano! Tata vybral staršího, nepřežil tě dlouho, ale zvykli jsme na sebe!“
-Třeba taky zvyknu…
„Ani nepomysli, nepustím tě, dcero má jediná!“
Svítá, když potřetí buch, buch na dveře.
„Dítě pláče, dej mu pít!“
-Musím, matko, musím, toť úděl můj!
„A já mám o dceru přijíti? Nikam!“
Vstala, najednou zatvrzelá. Kolikrát už slyšela stejný rozkaz?
-Nech mě být matkou, jak tys byla!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Nové šrámy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už několikrát jsem psala na Star Wras knihu Tarkin a dnes tu máme opět ten případ. Jak známo, hlavní antihrdina v mládí trávil dost času v divočině plné nebezpečných zvířat a také v té době utrpěl nespočet úrazů, ze kterých si odnesl jak jizvy, tak cenné zkušenosti.

Drabble: 

Jen okamžik před útokem zahlédl mezi větvemi záblesk čtyř svítících očí. To ho zachránilo. Přesto však nestačil uskočit dost daleko, aby mu ostré drápy nezbrázdily hrudník čtyřmi šrámy. Padl na záda a zvedl levačku právě včas, aby násadou vibrokopí zblokoval výpad karnanteřích čelistí. Hned nato máchl plechovým kanystrem s vodou, který držel v pravé ruce, a zasáhl šelmu do hlavy. Se zavytím se převalila, a tím získal dost času, aby vyskočil na nohy a probodl jí krk.
Teď teprve nastal čas zkoumat škrábance. Byly dost hluboké a krvácely, ale snad se zahojí bez infekce - zatažitelné karnanterů drápy bývají poměrně čisté…

Obrázek uživatele Naughtilus

Blink

Fandom: 
Drabble: 

She blinked
She was but a sapling, reaching for the sun, just like her sisters.

She blinked
She stood tall, taller than her sisters, and as far as she could see, a spruce forest stretched.

She blinked
Strange structures stood where some of her sisters once stood. Those structures appeared to be made...of her sisters.

She blinked
Gone were the spruce structures, replaced by tall ones made of a strange material, and gone were more of her sisters.

She blinked
She stood alone amongst structures of metal and crystal, so tall that she couldn't see the sun. She wept.

Stránky

-A A +A