První je krásná a veskrze ruská Řeka od eliade. Závan Kareniny.
Potom můžeme rytmem valčíku volně přejít k Suzanninu drabble Ne až tak neznámá. Sice se neodehrává v Rusku, ale lesk a elegance se v něm odráží dokonale.
Třetí je První pohled od Scully. Osudová láska až za hrob, krásné dámy a galantní mužové.
Že ale osudová láska není jenom šťastná nám Scully hned potom připomene v krásné Eponine.
Nemůžu samozřejmě vynechat ani Lejdynčino Život pod dekou. Nevěřím, že na to, aby tak krásně vykreslila to hořké, sladké i klidné, co mezi lidmi může být, jí stačilo sto slov.
Kam člověka láska zavede a jak to také může dopadat se ukazuje v krásném čistě ruském A žili až do smrti od Mairam.
Celá Kleina série mě svým nádherně vykresleným nešťastným manželstvím brala za srdce, ale za všechny vyberu trochu smutné a trochu nadějné Pukající ledy.
Smrti přátel, bratrů a milenců a jejich hořkost (a nejen tu) krásně ukázala Quiquilla v Životě v mlhách.
Hořkost vykořenění, odchodů a nelásky je nádherně vykreslená v úžasně ruském kytčině Loučení s Varykinem.
A nakonec nějaké to pokojné, silné a ne až tolik hořské stáří v Aplířině Podobizně