Výčitky
Ten sen se mu poslední dobou vracel.
Řítil se obrovskou rychlostí k zemi. Chtěl roztáhnout křídla, ale nemohl se pohnout.
Jeho zoufalé paralyzované tělo se rozpadalo na atomy chvíli rozžhavené, chvíli mrazivé. Duše kvílela děsivým křikem prostupujícím celou jeho podstatu.
Bezmocně sledoval, jak se blíží zemský povrch.
Pravda, spát nepotřeboval. Ale byl na to zvyklý.
Teď trávil dlouhé hodiny nad knihami. Když mu už ani tohle nepřinášelo pokoj, zmítal se v chaotických modlitbách.
Vytoužený klid mu přinášely jen chvíle s Crowleym. O to hůř ale pak prožíval svou noční můru. Bylo to varování?
Potřeboval cítit Boží přítomnost.
Ale Bůh neodpovídal.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jůů, trochu zneklidňující,
Jůů, trochu zneklidňující, ale hezké :-)
Děkuji :) občas musí
Děkuji :) občas musí spisovatel nechat své postavy trpět
Azirafale :(
Azirafale :(
Já vím :(
Já vím :(
Chuďátko anděl
Chuďátko anděl
Trochu mám výčitky svědomí,
Trochu mám výčitky svědomí, že jsem na něj tak zlá... měla bych mu to vynahradit v nějakém roztomilém drabble ;)