Šťastný to pád!
Přiznávám, uronil jsem tehdy slzu.
Nehybný vzduch proťal blesk a prořízl plynoucí čas na před a po. Dobré slunce kleslo. Krásný den zakalily slzy.
Ach, kam mě jen zavedla má touha po vzdělání? Proč jsem jen chtěla proniknout do světa svého milého? Kde se ve mně vzalo tolik pýchy? Otec je mrtev, bratr se zoufale brání proti přesile!
Kovové včely hvízdají nad hlavou, hromové hole ohlušují.
Zahyneme tu oba, pokud nepomohu… Jsem bojovnice, žádná studentka!
Vrhám se směrem k tatínkově chladnoucímu tělu pro zbraň, uklouznu po krvi a padám, kámen, náraz, temnota.
„Nšo-či, Nšo-či,“ slyším hlas svého milého, „prober se! “
Otevřu oči do zářivého světla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To byl asi ženský úděl :-O
To byl asi ženský úděl :-O Hezky se to čte. Nakonec si pomyslím: "chudák holka". Nicméně ta naděje na konci je krásná, a o tom to je.
Děkuji moc!
Děkuji moc!
já se omlouvám, ale mě to
já se omlouvám, ale mě to hrozně pobavilo. Totiž, abys rozuměl, mě knižní Vinnetou jako dítě nějak minul, viděla a spokojeně zapomněla jsem jen pár filmů. Ale zrovna nedávno jsme četli Vinnetoua se Štefíkem, a číst to v dospělém věku už prostě není to ono, člověk si například všimne, po kom její milý skutečně jel...
A to jsem hrozně rád, pro mě
A to jsem hrozně rád, pro mě je to jedna z těch knih (i filmů), který jsem v dětství četl, ale nějak ani nedokážu doporučovat dětem... Díky za krásný komentář!
Vím, že to byl záměr.
Vím, že to byl záměr. Nepoznala jsem, až v samém závěru. Ale se jméem Nšo-či je to najednou naprosto jasné.
Děkuji, nápovědy byly: obě
Děkuji, nápovědy byly: obě přeložená jména - otce i sestry Vinnetua - se objeví hned v druhé a třetí větě :-)) Díky!
Jasně! Zcela jasná nápověda.
Jasně! Zcela jasná nápověda. Jaká škoda, že jsem potřebovala praštit palicí, abych si všimla. :-D
Taky jsem ty knížky jako holka milovala a taky mám dnes podobné pocity jako ty - dětem jsem je nikdy nepodstrčila.
Taky jsem kdysi uronila
Taky jsem kdysi uronila slzičku. A potok za jejího bratra.
Krásné drabble, pěkně si hraješ se jmény.
Díky moc, jsi pozorný čtenář!
Díky moc, jsi pozorný čtenář!
jsou kníhy, které je lepší
jsou kníhy, které je lepší znovu nečíst :)a nechat si první dojem. Tohle jsou myslím jedny z nich...Dobře napsané. Jo, bylo to tehdy velký, když jsem to četla poprvé.
Cítím úplně stejně...!
Cítím úplně stejně...!
Ach jo, znovu...
Ach jo, znovu...
Já se přiznám, že Vinnerou
Já se přiznám, že Vinnetou byl moje dětství, nejdřív filmy a pak i všechny knížky, a teda jo, taky se to radši bojím číst znovu dneska, ale tohle mě stejně zasáhlo :)
Jenom nezapomínejme na fandom
Jenom nezapomínejme na fandom: v této verzi Nšo-či uklouzla, takže smrtící kulka ji nezasáhla! Dík.
Mě zasáhlo dojetí z toho, že
Mě zasáhlo dojetí z toho, že Nšo-či nic nezasáhlo.. to je věta, panečku, to bude dneska drabble jako víno. :D
Krásné, úplně jsem si
Krásné, úplně jsem si vzpomněla, jak jsem to četla někdy v páté třídě ve škole pod lavicí :)
Díky moc.
Díky moc.
Jé, to jsem v mládí žrala :-)
Jé, to jsem v mládí žrala :-) Je fakt, že takhle je ten konec lepší :-)
Děkuji, ano, ta smrt byla
Děkuji, ano, ta smrt byla zbytečná!
Ach. Nějak se mi zamžilo před
Ach. Nějak se mi zamžilo před očima. Velmi dojemné.
Děkuju moc!
Děkuju moc!
Kdysi jsem Vinetoua četl a
Kdysi jsem Vinetoua četl a bavilo mne to. A taky si tak říkám, že dnes už bych to asi nečetl.
Nedělej to! Dík.
Nedělej to! Dík.
Taky myslím,
že mayovky jsou tak nějak naše dětství a dneska by to nebylo ono. Ale drabble je úžasné :-)
Díky moc!
Díky moc!
Jojo, pěkná vzpomínka... :-)
Jojo, pěkná vzpomínka... :-) Myslím, že při dospělém čtení mayovek nějak člověk nemůže pominout skutečnost, že je to vlastně dost špatně napsané... ale byla to nádhera, svého času... :-)
Tak nějak, jak říkáš. A navíc
Tak nějak, jak říkáš. A navíc kolik koní tak zamorduje, to je až patologické...
Krásný krvavý den.
Krásný krvavý den.
Ale ona si jen natloukla,
Ale ona si jen natloukla, kulka ji díky tomu minula!!