48 U výslechu

Obrázek uživatele Aries
Fandom: 
Kapitola: 

Šéf vyšehradského oddělení pro utajení Blažej Dmýšek rozhodně nepatřil k přecitlivělým jedincům, kteří dají na předtuchy a varovná znamení. Ale toho dne šlo všechno špatně už od rána. Rozsypal cukr, opařil si pusu horkým čajem, polil si mikinu, a než našel čistou, chvíli to trvalo. Na Vyšehrad dorazil ponořený do neradostného plánování, jak se příští víkend nezasekne v práci, protože musí věnovat nějaký čas své osamělé domácnosti.
Jeho rozladění ještě vzrostlo, když zjistil, že po Jandákovi není vidu ani slechu. Asi nebyl dobrý nápad svěřit mu tu poštu. Chlapec si rychle zvykl chodit do kanceláře jak do holubníku.
Kolegyně Vyskočilová ve vedlejší kanceláři soustředěně pracovala na závěrečné zprávě ke svému případu a jen nevrle broukla, že Ondřeje dnes vůbec neviděla.
Kolem čtvrt na deset už Dmýškovi došla trpělivost a sáhl po odznaku, aby opozdilce popohnal. K jeho úžasu se ale spojení nezdařilo, ačkoliv policejní odznak se nedá vypnout. Jediné možné vysvětlení je, že se Jandák nachází v nějakém nesmírně silném magickém poli. Tak silném, že může být v nebezpečí života!
Znepokojený Dmýšek přemítal, jestli rovnou vyhlásit poplach, ale pak přešel k Ondrovu stolu a prohrábl se papíry ve snaze najít nějaký vzkaz nebo náznak, kam se asistent vypravil. Nic nenašel. Ke svému překvapení však objevil složku k dávno uzavřenému případu.
Byla to Jandákova první samostatná akce. Dmýšek si proto fakta pamatoval jen matně. Pročítal protokoly a jeho pocit pokřivené nepřirozenosti rostl. Nemohl se zbavit dojmu, že je něco v nepořádku s magickou pečetí. Jako by do spisu někdo dodatečně zasáhl. Takovou pravomoc má ale málokdo, znovu otevřít uzavřenou věc může jen Velká rada na návrh šéfa příslušného oddělení a náčelnice celé kriminálky.
Že by s tím Jandákovo zmizení nějak souviselo?
Vzápětí těžké myšlenky rozmetalo třísknutí prudce otevřených dveří.
Ondra Jandák byl konečně tu, ovšem vyčerpaný, špinavý a dokonce zraněný. Dmýšek vytřeštil oči, když spatřil, že z jedné strany ho podpírá Evžen Vulpes, liškomág, jehož přítomnost vždycky signalizovala malér na obzoru, a z druhé soukromá vyšetřovatelka Lada Durmanová, která už také párkrát Dmýškovi zkřížila cestu. Oba byli zaprášení a uválení stejně jako Ondra a únavou se stěží drželi na nohou.
Všichni tři opřekot začali hlasitě vykládat každý něco jiného, čímž Dmýškův zmatek dovršili.
„Tak dost!“ vzpamatoval se konečně natolik, aby dokázal převzít kontrolu nad situací. Jandáka bryskně odeslal na ošetřovnu, Evžena a Ladu usadil na dřevěné židle určené pro vyslýchané, poprosil Jiřinu Vyskočilovou, aby si udělala chvilku, přišla do jeho kanceláře a přinesla s sebou dvě silné kávy, Evženovi přikázal mlčet a Ladě mluvit.
Lada si bez ptaní zapálila, vděčně usrkla kávy a uvažovala, jak začít.
„Uslyšíte smutný příběh,“ pronesla konečně. „Jak s ním naložíte, to už bude na vás.“
„Nemůžou to nechat jen tak,“ nevydržel Evžen, ale pod Dmýškovým přísným pohledem omluvně pokrčil rameny a nechal Ladu, ať hovoří po svém.
„Před několika dny jsem se náhodou potkala s jedním obyčejným starším pánem. Vyprávěl mi, že přišel o jediného syna. Nikdy se nedozvěděl, co se s ním stalo, nikdo se nenamáhal pátrat po jeho osudu. Nikoho nezajímal, tak jsem se do toho pustila sama. Syn se jmenoval Ladislav Malina, bylo mu asi třicet, neměl žádné magické nadání a pracoval na Hlavní poště. Určitě víte, že tam působí zvláštní čarovné echo, protože váš podřízený Jandák ho nedávno znovu odstiňoval.“
Dmýšek zaujatě přisvědčil.
„Před pěti lety zeslábla bariéra, kterou vytvořil tady pan Vulpes, a Malina začal odposlouchávat útržky cizích rozhovorů. Zachytil nejen žádosti zákazníků a pracovní rozmluvy zaměstnanců z různých dob, ale i klábosení pracovnic čarodějnického oddělení, možná i úryvky z novinových článků, které si předčítaly… Zkrátka tam vznikla díra v utajení jak hrom. Malina se rozhodl ty historky využít jako inspiraci, napsat knihu a proslavit se.“
Dmýšek sebou trhl. Bezděčně sáhl na Jandákův stůl pro odloženou složku. Lada určitě mluví o tomhle případu, protože si nevybavuje žádný podobný. Jenže fakta nesouhlasí…
Evžen si všiml Dmýškova nedůvěřivého výrazu a znovu se do výpovědi vložil: „Dneska už neseženete přímý důkaz, jak to přesně bylo, protože Malina je mrtvý. Ale můžu potvrdit, že všechno, co Lada říká, je možné. Pracoval jsem s tím echem, vím, jak se přenáší.“
„Knížka vyšla na jaře roku 1988,“ navázala Lada důraznějším tónem. „Samozřejmě vzbudila pozornost a samozřejmě oddělení pro utajení zasáhlo a využilo svoje možnosti, jak ji rychle stáhnout z oběhu. Vaše oddělení pro utajení,“ vypíchla ostře.
Dmýškův pohled se střetl s Evženovým, ale temný mrak v liškomágových očích ho donutil se odvrátit. Okamžitě si uvědomil, jaký případ ho tenkrát zaměstnal natolik, že se prolomenému utajení nevěnoval osobně.
Lada si náhlého napětí mezi oběma muži všimla, ale nenechala se přízrakem černé sanitky odvést od tématu: „Tím mohlo všechno skončit. Kdyby se někdo obtěžoval s Malinou mluvit. Kdyby ho poučil o nebezpečí, zavázal ho mlčenlivostí nebo mu nějak jinak zabránil pokračovat. Kdyby si ověřil, jestli Malina publikoval všechno, co zjistil.“ Zvýšila hlas. „Jenže to se nestalo.“
Dmýšek zaraženě mlčel a snažil se srovnat si myšlenky. Lada Durmanová se mu tady v podstatě snaží naznačit, že jeho vlastní asistent zanedbal svou nejzásadnější povinnost. A zřejmě zfalšoval protokol!
„Co se teda stalo?“ vmísila se do výslechu Jiřina Vyskočilová, když už ticho trvalo příliš dlouho.
Lada položila na stůl Malinův rukopis. „Pochopil to celé špatně. Myslel si, že objevil tajný průchod do magické říše, že je pod Prahou nějaké paralelní město nebo co, a chtěl to prozkoumat. Jenže skončil na nepoužívané stanici metra a stal se obětí přemnožených zmutovaných bubáků.“
Dmýšek i Vyskočilová si dali do souvislosti zbědovaný vzhled příchozích a strnuli.
„Tím chcete říct…“ začal Dmýšek opatrně.
„Že tam pořád ještě jsou, jistě,“ přerušil ho Evžen netrpělivě. „Zrovna jsme z té díry horko těžko vylezli a nechybělo moc, aby sežrali i vašeho slavného asistenta. Jestli byla Malinova smrt nešťastná náhoda nebo záměr, to už se asi nedozvíme, ale něco se s tou stanicí musí rychle udělat. Malina není jediný, kdo tam zahynul.“
Vyskočilová vstala: „Na to potřebujeme posily. Seženu někoho z démonologie a…“
„Okamžik, Jiřino,“ zadržel ji Dmýšek. „Raději si to vyslechneme všechno. Něco mi říká, že ještě není konec.“
Lada se trpce pousmála: „To hlavní teprve přijde. Když jsem se o věc začala zajímat já, hned jsem si všimla, že mě někdo sleduje a klade mi překážky. A nebyl to jen ten váš výtečník Jandák. Přesto jsem rychle zjistila, že ohnisko celého případu se nachází na poště. Byla to vedoucí čarodějnického oddělení Sabina Binková. Přede mnou popřela, že by o Malinovi vůbec kdy slyšela, ale moc dobře věděla, jak skončil. Nejprve za mnou poslala najatou ježibabu. Pan Vulpes mi ji pak pomohl vystopovat až do podzemního doupěte, ale našli jsme ji zavražděnou. Myslíme si, že se s ní Binková pohádala kvůli odměně a ujely jí nervy.“
Lada vysypala z notesu útržek obálky se vzorkem svého písma, přidala i tu zfalšovanou a mluvila dál do napjatého ticha:
„Potom mě Binková chvíli sledovala sama, a nakonec poštvala dalšího netvora ve svých službách, aby se mě zbavil. Někdy v té době se všechno rozleželo v hlavě i Ondrovi. Sám nám přiznal, že šel za Binkovou a na Malinu se jí vyptával. Poslala ho chladnokrevně na smrt. Chtěla se ale přesvědčit, že jí plán vyšel, a tak se sama na tu prokletou stanici přišla podívat. Vyznala se tam dokonale, vždyť to byla ona, kdo tam ty bubáky nasadil.“ Zmlkla, aby se trochu napila.
Evžen pokračoval: „Jen se Jandáka zeptejte. Pokusila se zabít nás všechny. Došlo k potyčce a už to vypadalo zle, ale potom na ni zaútočil ten zmutovaný skřet, co jí sloužil. Je mrtvá.“
Dmýšek nevěřícně zíral: „Sabina Binková z pošty? U sester, proč? Znal jsem ji spoustu let…“
Jiřina se vzpamatovala z úžasu rychleji. Energicky sáhla po odznaku: „Všechno si pochopitelně ověříme. Jakmile se Ondřej vrátí z ošetřovny, vyslechneme i jeho, a varuju vás, jestli se ukáže, že si vymýšlíte…“
„Je to pravda,“ odsekla Lada dotčeně a položila vedle rukopisu i zlomenou hůlku. „Tohle bylo její. Prověřte si to.“
„V pořádku.“ Dmýšek se probral ze šoku a opět se ujal velení. „Budeme potřebovat démonology, někoho z oddělení pro nelidské bytosti, asi i někoho z vražd a pár strážníků k ruce. Jiřino, svolejte to prosím k poradě, a vy dva zatím…“
Vtom se Lada vymrštila na nohy tak prudce, až převrhla svou židli: „Počkejte! Jeden chlapík z oddělení pro dohled nad nelidskými tvory se jmenuje Mečislav Binka. Je tam nějaký vztah?“
„U sester, je to její manžel,“ zajíkl se Dmýšek.
Vzápětí vystřelil z kanceláře. Nechal za sebou rozražené dveře a tři lidi s vytřeštěnými pohledy.

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

Zase jsem to zhltla jedním dechem.
Ale toho hlavouna z Velké rady, toho Lada nezmínila?!

Obrázek uživatele Aries

Neboj, nezapomněla na něj. Příště :-)

Obrázek uživatele kytka

Aha, já spíš myslela, že Dmýškovi, Vyskočilové nebo Vyšehradu obecně nedůvěřuje.

Obrázek uživatele Aries

Vyšehradu jako instituci moc ne, ale Dmýškovi osobně jo. Vyskočilovou nejspíš nezná. No ale těžko mohli s tím Ondrou se zlomenou nohou jít někam jinam, on se stejně v práci dřív nebo pozdějc přihlásit musel a lepší být u toho a rovnou uvádět věci na pravou míru, než to nechat jen na něm.

Obrázek uživatele neviathiel

Ten se z toho beztak vykroutí a potopí všechny ostatní!

Obrázek uživatele Aries

Tak už to u těch velkejch zvířat chodí :-(

Obrázek uživatele Aveva

No ale ty cliffhangery by sis už mohla takhle před koncem odpustit!
Ale píšeš vážně pěkně živé postavy. Mně je ti Dmýška líto, jak má ten špatný den.

Obrázek uživatele Aries

Slibuju, že příště už žádný cliffhanger nebude, protože už bude konec, pak už přijde jen epilog. Díky, zrovna Dmýšek je zatím takový nedodělaný, tak potřeboval trochu přibarvit.

Obrázek uživatele Killman

Chvílemi jsem nevěděl kdo je tam u výslechu :)
Ale pěkně se to hrne k závěru.

Obrázek uživatele Aries

:-) díky

Obrázek uživatele mila_jj

Evžen mlčí vyloženě jen silou vůle. :) No jsem tedy zvědavá, co je zač ten Binka. A co provedou s tím bubákovem.

Obrázek uživatele Aries

Evžen a mlčet, Dmýšek je prostě strašně zákeřnej a krutej ;)
Binka už se objevil, v té kapitole, kde šla Lada ohlásit zabitou ježibabu. To už je hodně dávno

Obrázek uživatele kytka

Helemese, to jsem zapomněla, musím se podívat.

Obrázek uživatele Aries

Lada se taky musela podívat do notesu, kde už to příjmení slyšela :-)
http://sosaci.net/node/36943

Obrázek uživatele kytka

Jé díky, to je servis :-)
Lada aspoň ví, že už to slyšela, na rozdíl ode mě. A přitom Binka byl taková krásná figurka. Teď už tedy víme, s kým asi tenkrát mluvil.

Obrázek uživatele Aries

Jojo, ale mně taky docela dlouho trvalo, než mi došlo, že nemluvil s nadřízeným ale s manželkou :-)

Obrázek uživatele neviathiel

To se nevylučuje :-D

Obrázek uživatele Aries

Pravda :-)

Obrázek uživatele Apatyka

Dočítám s tak zrůdným zpožděním, že už se mi vážně nechce dokomentovávat všechny kapitoly. Pardon. Každopádně se mi tahle detektivka strašně líbí, má úplně všechno, co mám na detektivkách ráda. V prvé řadě tedy Evžena (a Ladu, samozřejmě) a následně hromadu pro čtenáře infarktových situací. Zcela bezkonkurenční pro mě byly kapitoly odehravající se v metru...
Obrovský nadšeník; Dmýškovi, Ladě a Evženovi fandík :)
P.S. Čuchám, čuchám spojitost s Akromantulemi z Tróje...

Obrázek uživatele Aries

jéje, potěšeník, děkuju!

-A A +A