Padesátka - Kobovy noční můry - 46
Koba při plnění slibu, daného Brzdovi, zakolísá. Ještě že má Simonu.
Simonin vpád vrátil Kobovi sebeovládání, tolik otřesené představou dobrého jídla. „Posaďte se, Nevi a Simono, a ty se taky někde upevni, Rejstříku. Zahájíme výslech obžalované Poldýnky Pisárecké, alias Apoleny Leopoldy Andrejsové. Přiznáváte, že jste to vy?“
„Ano prosím,“ stoupla si s nohama do x a rukama sepjatýma mezi koleny spisovatelka a hodila na Kobu nevinný, ale svůdný pohled.
„Žádné laškování s porotou!“ zahřměl Koba. „Jste obviněna z nejtěžších zločinů! Když to vezmu od konce, tak z pokusu svést chlapa, který si sem přišel jenom promluvit. A z pokusu uplatit jídlem soudce...“
„Přece pohostinnost nařizuje...“ kulila své velké oči na Kobu Poldýnka.
„To nechte posoudit soud. Většina vašich zločinů se stejně týká mne. Obviňuji vás ze zmizení mých bagančat, mého starého pendreku, mého starého vězení, mého starého velitele, kamarádů dozorců, kantýny, umývárny, chodeb, gulášku se šesti, plzničky a... a... a... a objevení příšerných růžových bačkůrek, nadržených krysáků, Simony zakleté do Slimmy a všech hnusů, co mě v poslední době potkaly! A nemysli, že jsem zapomněl, kdo mne zkoušel udusit slabikou de- a nedovolí mi pořádně si zaklít, kujva! Co mi k tomu řekneš?“
Poldýnka rozhodila ruce, klesla na kanape, složila si tvář do dlaní a spustila: „Ach bože, já jsem tak nešťastná! Tolik péče, tolik snahy a vše bylo nadarmo!“
Přerušila a vzhlédla ke Kobovi velikýma očima, aby je vzápětí skryla do dlaní a pokračovala. „To jsem si zasloužila za svou snahu udělat z toho špinavého vězení dobré místo k životu! Místo, kde se neubližuje, nekleje, žije zdravě, dýchá svěží venkovský vzduch! Místo, kde se může člověk bez obav družit, kde žije poklidný rustikální život reprezentovaný tím nejrodinnějším obutím, jaké může být! (Za ty svině krysy fakt nemůžu, nechápu, proč je tam Jakub měl napsané. No, já bych jim za chvíli ukázala!) Copak vám neříká nic pohodlí sladkého domova?“
Ke konci řeči se její hlas lámal a ramena otřásala.
Rejstřík zíral, Koba zjevně změkl, vzdychal a utíral si nos do rukávu, Nevi rozpačitě stál a pak útěšně pokročil ke spisovatelce. Simona jej předešla – přiskočila k ní a odpáčila jí ruce z očí. Byly naprosto suché.
„Ty mrzutá chobotnice, já to tušila. Takové divadýlko!“ Simona se obrátila k ostatním: „Chlapi, nešli byste na chvíli vedle a nepustili si tam třeba rádio? Hodně, hodně nahlas? My si tady musíme promluvit mezi děvčaty – viď, matinko!“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No jo, napsala si drsňačku a
No jo, napsala si drsňačku a teď to má
Simona? Ta něžná sestřička?
Simona? Ta něžná sestřička? Nepleteš se?
Já bych teda se Simonou sama
No, správně odhaduješ, že
No, správně odhaduješ, že Velký Závěrečný Souboj se blíží, ještě se ukáže, kdo s kým.
Na co Jakub ty krysaky napsal
Na co Jakub ty krysaky napsal? a jsou jeste ma jeho zahradě?
No na co asi? V jeho pojetí
No na co asi? V jeho pojetí jsou to masožravé krvežíznivé bestie (teď se asi chytáš za hlavu, ale uvědom si, co čekat od chlapa, který se neštítí ani tříštivé zlomeniny penisu :) ). Co myslíš - viděl je tam Jakub, když přehlížel zahradu, nebo ne? ;)
Vzal si brejle?
Vzal si brejle?
Na zlomeninu jsem di vzpomněla zkraje večera a porad na ni nemůžu zapomenout.
Mají krysáci rudé oči a jedovaté ocasy?
Rudé oči ano, ty ocasy... já
Rudé oči ano, ty ocasy... já ti nevím. Teď mi nějak nejde z hlavy to okřídlené "ta krysa má zuby napuštěné prudkým jedem."
Mne taky ne!
Mne taky ne!
Tahle už bude psát jen chlapy
Tahle už bude psát jen chlapy, na žádnou ženskou postavu už si netroufne :) jestli teda bude ještě vůbec dál psát. S tím, že v těch příbězích nesmí mluvit sprostě, se Poldinka doufám neinspirovala u mne (nebo teda autorka autorky :) ). Jo a taky bych chtěla umět takhle vrtět s chlapama. To mi nikdy moc nešlo. Neumím dělat ty správný oči a ňuňuňu.
To mi povídej. Taky to neumím
To mi povídej. Taky to neumím, v práci mi ostatní chlapi říkají Karle. :) Chci říci, že jsem tyhlety zbraně nikdy neuměla používat a ani mi nepřišlo vhodné je používat. Zkusila jsem napsat přesný opak toho, co bych udělala já, a jak vidno, vyšlo.
Ne, Toro, to tak nějak vzniklo samo od sebe. Taky se snažím těmihle slovy zrovna neplýtvat. Když zrovna nevyplňuji daňové přiznání, dotazníky, úřední korespondenci apod.
Ajajaj, no vyvíjí se to čím
Ajajaj, no vyvíjí se to čím dál líp, oběma směry. Drsný dozorce Koba projevuje podivuhodnou slabost vůči ženským zbraním (no, to nakonec není až tak překvapivé), na druhou stranu stejně drsná Simona koneckonců dotyčné Poldýnce vděčí za svou existenci... a kdoví, jestli se v soukromí holky nějak nedohodnou.
Jinak se přidávám do party těch, co neumí vládnout ženskými zbraněmi. Možná tak ještě budit soucit a zdání nevinnosti a zranitelnosti. Koneckonců většinou jsem se vyskytovala ve společnosti, kde se tyhle ženské zbraně moc nenosily, nebo mi to tak aspoň připadalo. A chce se říci díkybohu za to. Ale vrtět s lidmi by se občas hodilo, to zas ne že ne.
Souhlas :)
Souhlas :)
Jak se holky dohodnou,
Jak se holky dohodnou, dočteme se příště. :)