46. část - Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře

Obrázek uživatele Tora
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Šejla a Gonny hledají Hvězdnou knihu. Začali v Maříži, přes Brno se obloukem vrátili zpět do Slavonic. Při svém pátrání se dostali až ke klášteru ve stejnojmenné vesnici Klášter, kde někdo neznámý otevřel prostup. Zatímco Gonny utíkal dovnitř prostup zabezpečit, Šejla a Helebrant našli před vchodem zraněného politruka Kopačku, kterého někdo postřelil jeho vlastní zbraní. Vzápětí zaslechli z kostela výstřel. Zatímco Helebrant odvážel Kopačku do nemocnice, Šejla vnikla do kostela, kde našla Kernera, jak do prostupu nahání hlouček vyděšených lidí. Gonnyho nikde nespatřila.

Kapitola: 

„Znova už to říkat nebudu,“ zasyčel Kerner a pohnul rukou, v které držel zbraň. „Jestli tam okamžitě nevlezete, přijde jako první na řadu tahle holka. A pak vy. Jeden po druhým. Věřte mi, nábojů mám dost. Tak si běžte za svým snem. Kňučeli jste, abych vás dostal za čáru? Kňučeli. Teď vám nabízím cestu a vy jen čučíte! Tak běžte!“ rozkřičel se.
Hlouček zašuměl. I z dálky jsem viděla, jak muži bezmocně zatínají pěsti. Pak se ale pohnula první žena, s malým dítětem v náručí. Pomalu přistoupila k otvoru a začala slézat do krypty. Jeden po druhém sestupovali do nažloutlého světla, až nahoře zbyl pouze Kerner a vyděšené děvče.
Když v otvoru zmizela poslední hlava, povedený šéf kulturáku dívkou neurvale smýkl a bez nejmenších skrupulí ji hodil do díry. Ozval se bolestivý výkřik, ale to už Kerner chytil otevřený poklop a kostelem se rozlehla rána, jak se vstup do krypty uzavřel. Bleskově ho zajistil silnou kovovou závorou, kterou zacvakl do dvou k tomu přizpůsobených držáků po stranách otvoru, odstoupil a viditelně si oddechl.
Levou rukou zatnutou v pěst udělal triumfální gesto. „Blbci. Škoda jich nebude. Hlavně, že se sypou prachy. A teď už jen pro mě, jen pro mě, jen pro mě…“ ztišil hlas až do nesrozumitelného šepotu.
Dupl na zavřené víko a otočil se.
V celém kostele jsme zůstali sami, on a já, která jsem ve chvíli, kdy se zabýval poklopem, stihla potichu vklouznout do jedné ze zpovědnic a zamřížovaným okénkem jsem v ranním rozbřesku opatrně sledovala dění v kostele.
To, co jsem uviděla, mě moc nepotěšilo.
Kerner se otočil a rázným krokem namířil přímo k místu, kde jsem se ukrývala.
Zatajila jsem dech a sledovala, jak se Kerner blíží k mému úkrytu. V duchu jsem si přehrávala různé způsoby boje nablízko. Jenže pokud o mně ví a není na hlavu padlý, využije pistoli a na dosah se mi vůbec nepřiblíží. Nic, co bych po něm mohla hodit, po ruce nemám, ani žádný pepř či sůl, co bych mu mohla hodit do očí, zpovědnice těmito ingrediencemi bohužel běžně neoplývají. Jedině snad wigitor, ale přístroj velikosti ploché baterky mu moc neublíží…
Než jsem se stačila rozmyslet, co tedy vlastně udělám, došel Kerner až téměř ke mně. Vtiskla jsem se do tmavého rohu, nadechla se a připravila na nejhorší, ale on nevšímavě přešel kolem a rozrazil dveře u jedné ze zpovědnic, které se táhly v řadě za tou, ve které jsem byla ukrytá. Po chvíli prošel zpátky, zahlédla jsem jen jeho záda a ruku s pistolí. Druhou cosi tiskl k tělu, neustále se ostražitě rozhlížel a pořád si něco mumlal.
Našpicovala jsem uši a snažila se rozpoznat, co říká, ale moc jsem mu nerozuměla. Zastavil se u kostelní lavice a já konečně spatřila, co nesl. Byla to kniha, zřejmě ta, kterou jsme celou dobu hledali. Horečně v ní zalistoval, pak zapíchl prst do jedné stránky a pokýval hlavou.
„To je ono! Telč,“ pronesl. „Není to daleko…“ Naklonil se blíž a přejel prstem po stránce. „Mapu, potřebuju mapu,“ zamumlal. „Tady, tady je to!“
Měla jsem nutkání vyběhnout ze zpovědnice a pokusit se ho zneškodnit, ale pistole v jeho ruce mě držela zpátky. A taky vědomí, že pod poklopem vzadu v kostele je houf vyděšených nešťastníků a otevřený prostup.
A Gonny.
Bez hnutí jsem tedy sledovala, jak Kerner s knihou v náručí opouští kostel. Když dveře zaklaply a rozhostilo se ticho, zaslechla jsem tlumené bušení. To se lidé, uvěznění v kryptě pod kostelem, pokoušeli dostat ven.
Svářela se ve mně obezřetnost s touhou okamžitě vyběhnout, odstranit závoru a pustit je na svobodu. Jenže ještě není dostatečně daleko, může se kdykoli vrátit… Vtiskla jsem se zpátky do tmavého kouta a vyčkávala.
Po nějaké době, která se mi zdála přímo nekonečná, jsem opatrně otevřela dveře zpovědnice a vystoupila ven. Ranní rozbřesk pomalu přecházel v časné jitro, světlo v kostele nabralo sil a osvětlilo promáčené kouty a oloupanou omítku. Poničená vitrážová okna se začala rozsvěcovat prvními ranními paprsky, v barevném světle pomalu tančil usedající prach. Rozbité kostelní lavice a opadaný kůr jen dokreslovaly těžký osud, kterým byl kdysi výstavní kostel v poslední době stíhán.
Ostražitě jsem se rozhlídla a zamířila na místo, kde kdysi býval oltář. Závora byla těžká a vypáčit ji zpoza držáků se mi nedařilo. Nedokázala jsem ji ani vykopnout, nepomohlo ani to, že jsem si klekla a zabrala oběma rukama. Unaveně jsem se opřela o dlaně a rozhlédla kolem sebe, zda ve změti zbytků z rozbitých lavic a polámaných soch nenajdu nějaký nástroj, kterým bych si pomohla, když vtom jsem cosi zaslechla a tělem mi projel varovný signál.
Ohlédla jsem se k východu a strnula.
Dveře kostela se pomalu otvíraly.
Sevřela jsem rty a pomalu vydechla. V prázdném chrámu se nemám šanci kamkoli ukrýt. Ke zpovědnicím daleko, oltář je pryč. Že jsem beze zbraně můj neutěšený stav jen podtrhávalo.
Ztěžka jsem se narovnala, vstala a obrátila se ke dveřím čelem.
Jestli mám zemřít, tak nechci zemřít vkleče.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

fujtajbl, tak snad je to posila a ne padouch. A to by mě zajímalo, co chce dělat v Telči
A taky by mě zajímalo, co by Sheila dělala, kdyby ji chtěl zastřelit. Mohla by zastřelit ona jeho? Nebo nesmí útočit na lidi ani v sebeobraně?

Obrázek uživatele Tora

No v podstatě nesmí, ona se může bránit, ale neměla by ublížit. Právě proto, že tu obranu jednou kdysi (schválně) přehnala a útočník se zabil, tak je mimo službu. Takže může zkusit útok odvrátit - pokud se jí koukne do očí a ona ho stihne zmanipulovat, nebo ho nějak odzbrojit...

Obrázek uživatele Aries

Já vím, proto se ptám. Já to četla a teď s hrůzou zjišťuju, že jsem zapomněla komentovat. Napravím

Obrázek uživatele neviathiel

Aha, takže takový následovník strýčka Huberta :-/ Jsem teda zvědavá, kdo přišel. Že by Staňa?

Obrázek uživatele Tora

Tak ten určitě ne :)

Obrázek uživatele neviathiel

Škoda :-D

Obrázek uživatele Aveva

Protože nepředpokládám, že bys ji chtěla zlikvidovat, tak hádám, že se vrací Helebrand. By si holka zasloužila nějakou posilu!
Obrázek uživatele Tora

Doufej, děvče doufej. Pravda, možností moc není, buď ten, nebo onen...

Obrázek uživatele mila_jj

Posily, posily! Ty by se hodily.

Máš to neskutečně napínavé.

Obrázek uživatele Arenga

napínavé a skvělá atmosféra

Obrázek uživatele Killman

To maj tedy pěkně blbý omezení. Pak chápu, že se tam schovávala. To maj jako třeba i přihlížet, i kdyby třeba začal ty lidi po jednom střílet?

Obrázek uživatele Tora

No tak oni tam jsou od toho, aby chránili lidi proti bytostem z rozhraní, ne proto, aby řešili jejich problémy. Ona navíc je mimo službu, takže by mohla udělat jen to, co běžný člověk, a proti pistoli se špatně argumentuje.
Kdyby se k němu dostala dost blízko aby ho mohla ovlivnit přes pohled, tak možná, ale i to zabere čas a ten nemá.
Strážci nejsou žádní Spidermani nebo tak, jsou to lidi, i když trochu pozměnění, smrtelní, i když žijí mnohem déle než běžný člověk. Vycvičení jsou, ale lidi prostě zabíjet nesmí, i když jsou to třeba vrazi... bohužel, tak jsou nastavená pravidla. Mohla by zkusit mu v tom zabránit, ale taky by u toho mohla umřít.

-A A +A