44.b) Překvapení

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

To jste překvapený, co?
Mysleli jste si, že jsem se na to vykašlala, a že další kapitolu dostanete až v neděli.
No, měli jste pravdu. Tedy částečně. Já jsem se na to nevykašlala, ale tuhle kapitolu opravdu dostanete v neděli.
A potom ještě jednu!
(Říkejte mi slibotechna.)
Takže nyní plná kapitola 44.

Kapitola: 

Burácení motorek se nedalo přeslechnout.
Jestli tohle má být nepozorovaný přepad, tak je na něm něco špatně, pomyslel si Racek.
Nemůže to být nepozorovaný přepad. Smrtonoš, jak zjistil od Vrana, je posedlý kontrolou. A jak už dávno věděl, opravdu není hloupý.
Ne, tohle nemůže být nepozorovaný přepad. Musí to být rychlý přesun do týlu.
Na motorkách. Rychlé, respekt vzbuzující stroje, které burácejí krajinou a... zamotávají se do rybářských sítí, vhodně natažených za zatáčkou.
Z tohohle směru hlavní útok nečekali. Nestihli tu postavit barikády a rybářské sítě byly jen nouzovým řešením.
Chvíli se zdálo, že budou překvapivě účinným nouzovým řešením.
První vlna motorek skončila buď na zemi nebo přímo vražená do sítě. Kolem pršeli Přeměnění a sotva stačili dopadnout, už se k nim vrhali obránci s kopími a kameny, ignorující další a další přijíždějící motorky. Věděli, že nemají moc velkou šanci a hodlali využít i sebemenší výhodu. Lidé napumpovaní adrenalinem ignorovali pokyny, které jim Racek před útokem dal. Nehodlali čekat, netoužili útočit zezadu.
Byl to masakr.
Obráncům se ze začátku podařilo několik Přeměněných skutečně zabít. Do chumlu bojujících ale najížděly další a další motorky, částečně setrvačností a částečně zcela úmyslně. Kov motorky poláme kosti a poškodí tkáně, ale Přeměnění se bez obtíží srostou.
Lidé umírali.
Masa kovu konečně protrhla sítě a zadní voj prorazil skrz, aniž by nějak významně zpomalil.
„Kurva, co to bylo?“
„Kurva popadněte mašiny a jedem dál! Kreténi, nezdržujte se tady s nima, vyřídíme je pozdějc!“ hulákal seržant.
Během několika minut bylo po všem. Na zemi leželo několik efektivně mrtvých Přeměněných (ne moc, ale každý se přece počítá). Ztřeštěný výpad zaplatilo životem mnohem víc obránců. Zranění Přeměnění se pokoušeli zvedat motorky, zranění lidé byli v šoku... kromě jednoho.
Malinký poštmistr, který se tisknul ke kamenné zídce a dělal, že tu není, pozvedl samostříl, zamířil... a trefil posledního Přeměněného přímo pod ucho.
O dalšího míň.

Seržant vedl útočnou jednotku zepředu, proti svému dobrému zvyku. Nic jiného mu nezbylo.
Nevedl ji však příliš daleko.
Ostnaté pásy natažené přes silnici zastavily motorky definitivně.
Co jiného dělat, když máte proražené obě gumy.
Na nadávající útočníky ze stromů pršelo překvapení. Blízká benzínka přišla o podstatnou část svých zásob. Ty teď byly dílem na silnici, dílem na stromech a největším dílem na překvapených útočnících.
Zápalný šíp celou situaci ještě projasnil.
Vhúúúš!
Oheň je sice pro Přeměněného jen spíše nepříjemností, ale přece jen opravdu nepohodlnou nepříjemností. Plápolající ne-lidské pochodně se vrhaly na zem a válely se ve snaze uhasit plameny.
Pak na ně vpadly Rackovy jednotky. Měly přesilu čtyřicet na sto.

Samopal je vám k ničemu, když ho ani nestihnete odjistit.
Ostříž ho odjistit stihnul.
Nemohl se dočkat boje, a tak jel v předních řadách. Patřil mezi ty, které smetla síť, ale už ne lidští obránci. Sotva znova nastartoval motorku, slyšel zepředu řev. Zatímco většina jeho spolubojovníků, kteří se dávali dohromady po nehezkých pádech, zvolila opatrný postup a vydala se dopředu pěšky, aby zjistili, o co jde, on vytočil motor do vysokých otáček a vystřelil kupředu tak rychle, jak to jen šlo. Přece jenom motorka má nějakou váhu a setrvačnost a není tak úplně špatným beranidlem.
Sesmekl se z ní na zem, ještě než se ponořila do ohnivého inferna a začal střílet.

Vran zlomil vaz jednomu z útočníků, otočil se a zastavil úder, když si všimnul, že osoba po jeho levici je ve skutečnosti Seveřan. Zazubil se na něj. Pak se zpoza plamenů vynořila rychle se přibližující motorka a mířila přímo na něj. Vztáhl proti ní ruku, aby ji chytil, ale pak si uvědomil, že to není nejlepší nápad a radši ji přeskočil. Zastavila kousek za ním.
Něco ho udeřilo do paže a uslyšel nezaměnitelné štěkání samopalu.
Už zase. Už zase po mě střílejí.
Neváhal ani okamžik, popadl motorku a vběhl do plamenů.. Nejlepší obranou je útok.
Podle zvuku se navigovalo snadno. Střely cinkaly o kov motorky a nepleskaly o něj, takže svět byl zase v pořádku.

Ostříž si dobře všimnul pohybu v plamenech. Stihnul bleskově přebít zásobník. Ještě měl dva. Pak se může stáhnout.
Hmota se blížila bez ohledu na jeho střelbu.
Zvláštní.
Potom se Vran dostal ven z ohně a měl dobrý výhled.
Deset metrů daleko je ten parchant? Blízko, ale to přeběhnout nestihnu.
Tak motorku hodil.
To zafungovalo.
Pak si všiml opatrně nakukujícího obličeje a široce se usmál.
Je čas na lov.
Obránci u sítí mohli být v klidu. Nikdo nebude mít čas na to, aby se u nich zastavoval a dobíjel je. Vran už se o to postará.

Po bitvě, v tom okamžiku, kdy už je rozhodnuto a vy jste – překvapivě – pořád ještě naživu, nastává ten nejhorší okamžik.
Počítání ztrát.
Rackovi se vkradla do kroku únava. Adrenalin, který ho poslední den poháněl, se vytratil. A on měl dojem, že selhal.
Ale co jsem mohl udělat víc?
Největší ztráty utrpěli místní. Neochránil je. Nedokázal je dostatečně přesvědčit, aby zůstali v úkrytu.
Ale to není moje vina.
Z jeho dvaačtyřicetičlenné jednotky bylo jen pět mrtvých a sedm těžce zraněných. Ti budou v pořádku. Dříve nebo později.
Nepřátelé...
Někteří boj přežili. Ale nemohl je nechat naživu. Tuhle část své práce nenáviděl. Jejich země je příliš malá, příliš slabá, nemůžou si dovolit riskovat.
Zraněné nepřátele musejí pobít.
Devadesát pět.
Tolik je mrtvých těl nepřátel, když končí den.
Nejsou to všichni. Nemůžou to být všichni, potřeboval by několik stovek lidí, aby dostatečně obklíčil prostor.
Ale je to většina. Smrtonošovy síly dnes utrpěly těžkou porážku.
Možná se ho podaří na nějakou dobu zastavit.

Racek počítal a nemohl se dopočítat.
Pak se ale vrátil Vran a čísla náhle seděla.
„Některý mi utekli, ale dával sem bacha, aby teda jako pelášili fest,“ podal neformální hlášení. „Měl sem k tomu samopal,“ pochlubil se.
„A kam by se tak mohli stáhnout, to sis všiml?“
Racek vytáhl mapu. Ne, dnešní den opravdu ještě nekončí. Jenže mapy Vranovi nic neříkají.
„S timhle ti nepomůžu,“ pokrčil rameny.
„Podle informací, co získala Vydra, ze mají seskupovat v Severním pevnosti. Doplnit benzín a munici. Bohužel na mapě...“
„To si myslim vim, kde je. To je tam, jak mě ty hovada tenkrát dovedli, jasně, kde jinde. Šikovně po cestě...“
Vran se náhle začal pochechtávat.
„Tak doplnit benzín a munici, jo? Ten je dobrej.“
„Proč?“
Byl to dlouhý den.
„Protože já náhodou vim, že v tý pevnosti žádnej benzin a munice není, skrz takový domácí čórky. Sem totiž zaslech ženský, jak o tom mluvily.“
Ne, dnešní den opravdu ještě končit nebude.
Vítězství se musí pojistit.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

No tak to je parádní popis boje. A Vran se nezapřel. Dobře je dostali.

Obrázek uživatele mila_jj

Přesně. A poštmistr se taky nezdá.

Obrázek uživatele Tess

Takhle mi občas vyplavávají zajímavé postavičky.
V přiští kapitole taky.
Všimli jste si, že už je příští kapitola, že jo :D

Obrázek uživatele mila_jj

Všimli, akorát mne přišly děti vyhnat do práce, takže nucená čtecí pauza. :)

Obrázek uživatele Tess

Ach ty děti!

Obrázek uživatele Tess

Vran je Vran. A bude líp...

-A A +A